exit

Bylo vymeteno. Ani mráček. Slunce se opíralo do oranžovýho stolu na balkoně. Sundal jsem si triko, odsunul židli od stolu a sedl si do slunka. Nechal jsem ho na sebe valit. Když jsem na čele pocítil pot, sáhl jsem po sklenici s vodou. Trochu jsem se napil a trochu si stříkl na obličej. Kristýna měla co chvíli dorazit. Myslel jsem na to, že jak se ozve zvonek, hodím na sebe tričko a půjdu otevřít. Nechám ji vklouznout dovnitř. Nic nepovím. Vrátím se na balkón a sednu si zpátky. Pak jsem otevřel oči a koukal na děcka, který si hrály na pískovišti. Nějakej rodič to svoje chytl a zatočil s ním ve vzduchu. Ozval se zvonek. Počkal jsem dvě minuty. Pak jsem si oblík triko a šel otevřít. Kristýna měla světle modrou sukni a žlutý tričko, pod kterým už nic nebylo. Sluneční brýle jí zakrývaly polovinu obličeje. Vrátil jsem se na balkón a pohodlně se usadil v křesle. Slyšel jsem, jak chodí po bytě, jak se sprchuje. Na balkón přišla v růžovým župánku, který jsem jí dal k narozeninám. V ruce držela misku se zmrzlinou. Uvelebila se v křesle vedle mě a pusila se do zmrliny. "Ty se se mnou nebavíš?" zeptala se. "Proč bych se s tebou nebavil?" "To nevím." "Já taky ne." Kristýna si povolila župan a natočila se tak, aby jí slunce svítilo na prsa. "Chtěla bych k moři," vzdychla. "Proč nejedeš?" "Nemám na to prachy." "To máš blbý." "Linda je teď s Honzou na Kubě. Pozval ji." Vylil jsem si zbytek vody na obličej. Koutkem oka jsem hleděl na její nohy. Začínalo mě to přemáhat. "Proč si nenajdeš někoho, jako je Honza?" "Přemýšlím o tom." Strčila do pusy poslední lžičku a pak se do misky pustila jazykem. "Bezva," řekl jsem. "Sestra říkala, že už s náma nikam nejedou." Položila prázdnou misku na stůl. "Tvoje sestra je vypatlaná kráva," řekl jsem naštvaně. "Nechápe, proč s tebou ještě jsem." Opět se pohodlně rozvalila na lehátku. Mlčky jsem vstal. V ložnici jsem vytáhl ze skříně sbalenej batoh, z lednice minerálku a bagetu. Když jsem si zavazoval tenisky, vešla do předsíně. "Kam si myslíš, že jdeš?" zeptala se výhružně, ruce v bok. "Klídek," řekl jsem a nahodil batoh na záda. "Pojď sem," řekla Kristýna a přivinula se k mé paži. "Já to tak nemyslela.." "V pohodě," řekl jsem. Vyjmul jsem paži z jejího sevření a vyšel ven. Nebe si pořád hrálo na azuro, do zad mi foukal chladivý vítr. Věděl jsem, že když se ohlédnu, nemusí to vyjít. Došel jsem na hlavní ulici a vydal se k nádraží. Pak jsem se otočil. Nikde nikdo. Zapálil jsem si cigaretu a zatočil směrem k výpadovce. Bylo to jistější.

---