Jak jsem kvůli RAJE přišel o přítelkyni a notebook

Prolog: Jak všichni víte, tak zde probíhal druhý ročník mimořádně úspěšné soutěže CHSSP (v rámci Malé Písmácké Války). No a tak jsem se i já rozhodnul, že se zúčastním, ale to jsem ještě nevěděl, že jsem učinil jedno z nejhorších rozhodnutí ve svém životě...

1. Část: Vše začínalo poklidně. Seděl jsem u svého noťase, četl jsem rajino zadání a jako každý autor jsem si vybíral svou „oběť ", kterou ulovím. Hlavou mi proletěla jména významných písmáků a písmaček, která připadala v úvahu - Miroslawek, Norsko, VTM,... No, nemohl jsem se rozhodnout, tak jsem zabrousil do hlavního seznamu děl. Pročítal jsem si a pročítal až do chvíle, kdy jsem narazil na svou oblíbenou autorku - Impressi. V tu chvíli mi bylo jasné, že mé dílko nemůže být o nikom jiném, vždyť její tvorbu znám skvěle a o ní něco vymyslím. Ano, vypadalo to jako dokonalá volba, ale čas měl teprve ukázat ...

Se samotným tvořením jsem začal hned druhý den, protože už jsem si vydělal dost až do konce prázdnin, tak jsem mohl tvořit místo práce. Znovu jsem se pustil do četby skvostů Impresse, ale nezahálel jsem ani v oblasti PR a marketingu - vše jsem „ohlásil" raje - a, aby bylo mé dílo objektivní, začal jsem s neviností mi vlastní vyzvídat detaily na samotné Impressi. Psaní mi šlo jako po másle, údaje potřebné k dílu už jsem také měl, takže jsem začal přemýšlet o možnostech vylepšení díla. No, napadaly mě různé věci, ale nakonec vyhrály „obyčejné" klikací odkazy. Měl jsem trochu skluz, tak jsem párkrát napsal upozornění raje.

2.Část: Písmák mě celého pohltil. Do díla jsem se neuvěřitelně zabral, a tak jsem si ani nevšimnul, že zanedbávám své okolí - hlavně práci a svou milou slovenskou přítelkyni Katku. Katka je přirozeně úžasná hnědooká blondýnka z Bratislavy, která studuje a pracuje v Praze, kde jsme se před 2 lety potkali. Naše setkání a ostatně celý náš vztah je jak z románu pro romantiky a jsem za to rád.

Osudného večera jsme ale měli jít na večeři. Stavila se u mě a s hrůzou zjistila, že ještě nejsem připravený (to se stalo poprvé za 2 roky). Seděl jsem ve křesle v saku, s noťasem v klíně a s výrazem soba při páření jsem psal. Použil jsem výmluvu, že pracuju, ale hned poznala, že zrovna nepracuju a že se tedy něco děje, protože ji zásadně nelžu. Rychle jsem se šel převléknout ze saka, abychom mohli jít na večeři. Katka nezahálela a přečetla, co zrovna píšu. Když jsem se vrátil, tak na mě s medovým hlasem začala:

„Miláčku, kdo je to Impresse?"

„Impresse?", odpověděl jsem protiotázkou a podrbal se, abych demonstroval přemýšlení. „Jo, ty myslíš tuhle Impressi", ukázal jsem na noťase, jako by byla ukrytá v něm, „to je jen jedna taková autorka .Píše docela dobře, tak jsem o ní chtěl něco napsat", dodal jsem, aniž bych chápal dopad svých slov. „A raja?"- podpásovka. „Raja je taková baculatá, trochu praštěná holka, ale je s ní docela sranda - no ale tobě se nevyrovná", završil jsem s lehkým s úsměvem a s omluvným polibkem.

Večeře proběhla v pořádku - až na cenu 2500 pro dva lidi s nic moc obsluhou. Katka byla elegantně usměvavá jako vždy (to má ze Slovenska) a já úplně zapomněl na večerní incident. Pozvala mě na chvíli k sobě, ale já se vymluvil, že zítra brzo vstávám a že tam má spolubydlící, a proto raději půjdu k sobě do bytu. Hrubě jsem podcenil její instinkty i schopnosti.

3.Část: Pustil jsem okamžitě Písmáka a chtěl dodělat  2 klikací odkazy, ale dílo NIKDE! Začal horor a já ho hledal všude možně, když jsem ho přece chtěl už uveřejnit a ono vážně nikde nebylo. Vzpomněl jsem si ale, že ho mám uložené v práci v počítači, takže jen stačilo jet přes celou Prahu a dodělat klikací odkazy. Sednul jsem  do kamarádčiny černé Audiny a vydal jsem se jako poutník pozdě večer do práce. V práci ještě byl kolega Valenta, který mě trochu zdržel. Byl jsem posedlý to dodělat - kvůli raje, kvůli Impressi a kvůli sobě. Cesta zpátky  potom byla nekonečná a já překročil snad všechny silniční zákony.

V jednu jsem byl v bytě a začal dělat odkazy. Asi ve čtyři ráno jsem vyčerpáním usnul s noťasem na klíně.

4.Část: V deset mě vzbudil telefon - Valenta mi volal kvůli dnešní poradě. Myslel jsem si, že ho svatořečím, protože jsem díky němu stihnul dodělat výkaz za pracovní tým a stihnout poradu. Mám rád naše pracovní porady, vždyť všichni vedoucí jsme kamarádi, ale tahle byla k nevydržení. Cítil jsem se zoufale jako feťák, který potřebuje dávku - Písmák.

Cestou z porady jsem jel jak šílenec ve Valentově rudé Alfě Romeo. Vyběhnul jsem do bytu, kde už na mě v křesle čekal "domácí" noťas. Otevřel jsem své dílko a dal odeslat, ale v tom...Cyba! Prostě jen další chybová hláška, ale teď byla tak krutá ve své samozřejmosti a nezvratnosti. Se zlým tušením jsem znovu pustil Písmák a z díla tam bylo jen staré torzo. Začal jsem neskutečně řvát a zahodil svýho noťase od Dellu. Valenta, který mi dovezl mé desky, už jen konstatoval jeho smrt. Spadnul jsem na postel a začal se svíjet. Už vlastně ani nevím, kdy a jak Valenta odešel...

5.Část: Potom přišla Katka, ale něco bylo špatně. Já zapomněl, že jsem jí slíbil společný oběd.

„Tak tady jseš, víš kolik je hodin?" Zakroutil jsem beze slov hlavou. „Jsou dvě a v jednu jsme měli jít na jídlo", dramatická pauza při které mi naskočila husí kůže, „já tam na tebe čekala a ty jsi mě tam nechal čekat jak nějakou slepici!"

„Promiň, já jsem byl na poradě a u klienta."

„To ti to šlo asi těžko, bez věcí,..., když ti je nesl Valenta." Určitě ho potkala, když šel na jídlo, a já už nevěděl, co říct.

„A nebylo to kvůli raje? Nevypadala na fotce zrovna tlustá. Taky píše, že je to blondýnka."

„Ale ne, když ji ani neznám, a já nejsem na blondýnky." Tak tohle jsem asi neměl říct své blonďaté přítelkyni.

„Jo tak ty nejseš na blondýnky?! Tak proč jseš se mnou?"

„Ale Kačko, já to takhle nemyslel."

„Ty poslední dobou vůbec nemyslíš. Mně se zdá, že už tě asi nezajímám, ale když jsi pracovaltolik pracoval, tak jsem ti byla dobrá, ale teď, když máš čas...!"

„Ale tak to není. Víš, že jsi pro mě ta jediná."

„Možná byla, ale teď se chováš jak kokot..." A přidala další sprosté nadávky - slovenské, takže jsem si je ani nestíhal překládat, byly to první nadávky, které jsem od ní kdy slyšel. Nakonec práskla dveřmi a odběhla ke kamarádce. To všechno kvůli raje.

 Epilog: Zkoušel jsem Katce volat, ale neúspěšně. Nakonec se nad námi slitovala Anča, její nejlepší kamarádka, a přimluvila se. Podplatil jsem číšníka v kavárně a ten jí dal můj omluvný lístek pod talířek. Dneska jsem si půjčil od šéfa Porsche a jedeme na pozdní večeři. Stůl mě stál přes 5 tisíc a puget okolo 2, ale Kačka za to stojí. Stojí za mnohem víc. Tak mi držte pěsti.

Dopadlo to dobře. :-)