Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se" K.O.U.L.E.- sirky " - Útěk
06. 10. 2009
5
10
2754
Autor
Zin
Tma přede mnou.
Tma za mnou.
Tma je všude kolem...
S každým mým tápavým krokem se chodbou ozve hlasité rozléhající se žbluňknutí. Pokaždé se mi v představách zjeví obrazy stvůr, které by ten zvuk mohli zaslechnout a.. nechci domýšlet.
Od nohou mne začíná prostupovat sílu beroucí chlad. Občas se mi o lýtko otře něco slizkého. A k tomu všemu smrad, hustý a lepkavý smrad tisíc let staré kanalizace.
Má kuráž se pomalu vytrácí, už si nemyslím, že byl tak dobrý nápad utéct. Možná, že je lepší žít jako otrok, než zemřít sám v chladu, vlhku, ve tmě a smradlavé břečce.
Ale to ne! Musím zatnout zuby, zazvonění řetězů visících z okovů na mých rukou mi připomnělo, že tam nahoře by mne čekala smrt ještě horší, smrt beze cti, smrt v ponížení před zraky všech a co víc, pokud neuspěji čeká smrt i všechny, kteří do mě vložili své naděje. Do mě, do prvního válečníka kmene Vaghů.
S novými silami pokračuji dál rychlejším krokem. Ohmatávám stěny. Někde tu musí být odbočka.
Ještě krok, dva. Ruka najednou sáhne do prázdna.
Úlevou jsem vydechl. Tahle odbočka znamená, že už jsem urazil více jak polovinu cesty. Možná to opravdu dokáži.
Projela mnou pulzující bolest vycházející z kotníku. Napnul jsem všechny síly, abych nevydal ani hlásku. Teď to nemůžu pokazit. Sehnul jsem se, odtrhl zakousnutou krysu a zlomil jí vaz, nestihla ani zapištět.
V tomto okamžiku jsem si s infekcí nemusel dělat starosti, pravděpodobně nebudu žít tak dlouho, aby se stihla projevit.
Pokračuji dál, už jen kousek. Smrad mi začíná otupovat smysly, jsem rád, alespoň tolik necítím bolest z ran.
Někde přede mnou se ozvalo šplouchnutí větší než způsobují krysy.
Ztuhnul jsem uprostřed pohybu. Co to může být? Jestli utopenec mám alespoň šanci, jestli ropuchodlak, tak..
Jediné, co by mi snad mohlo pomoci by byla pochodeň, nebo alespoň lucerna. Stvoření temnot nemají rádi světlo. Ale nic z toho samozřejmě u sebe nemám.
Pomalu se začínám plížit vpřed. Dávám si pozor na každý krok, smysly vyladěné na sebemenší podněty.
Kdybych tak měl světlo..
Vtom jsem na římse nahmatal krabičku zápalek.
10 názorů
VT Marvin: V 13tém řádku.
Lakrov: Já sám jsem počtem tipů udiven, byla to práce cca na půl hodinky, protože jsem měl rozečtenou napínavou knížku a nechtělo se mi tedy věnovat celý večer kouli. Jinak jako většina mých děl to bylo psáno stylem, kdy na jednom řádku ještě vůbec netuším co se stane na dalším. Takže tak. :-)
All: Už jsem se rozhodl, pokračování bude. Někdy.
aleš-novák
09. 10. 2009
Dělám to výjimečně a autorovi se omlouvám. Za jiných okolností by mě nenapadlo tuhle miniaturu komentovat. Cosi mě však nutí reagovat na 'ohlas' (nebo řekněme na počet tipů), který je zcela neúměrný úrovni díla.
Tahle minipovídka je jakýmsi pokusem a akční scénu, v němž autor -- zřejmě ve snaze o stylizaci -- tápe v užívání mluvnického času.
Myšlenka -- žádná, to ne; ta akční scéna, zasazená do 'hnusu' a obalená několika frázemi. Nic víc.
Příběh -- ten je ve stylu 'útržek z filmu'; asi jako když sedneš k televizi, přepínáš porogramy a občas tě něco zaujme, tak to pár vteřin sleduješ, než přepneš na dalši kanál.
Samotná akční scéna -- je líčena poněkud nepřehledně
A to celé korunované použitím jakéhosi 'experimentálního slohu'.
A tohle tady 'odborníci' tipují?
Nejspíš jen proto, že je to dosti krátké, aby byli schopni text dočíst.
Autore promiň, nemám nic proti Tobě osobně, ani proti fantasy. Kdekdo chce psát, každý má nárok a každý se učíme... Snažím se jen zamezit bandě zdejších literárních ignorantů, aby -- motivováni snahou o vlastní zviditelnění -- posouvali vkus ost
atních.
Možná, podle toho, na co bude to kolo. :-) I když, pokud bude dost ohlasů, možná bude i mimokulní pokračování. :-)