Lichtenštejn, 1. část: Porážka

Vrátná z radnice toho rána přinesla obyvatelům Krnova oběžník. Obvyklé smsky už městský úřad posílat nemohl. Nešla elektřina. Oběžník začínal v záhlaví povzbudivou dotační formulací „Spolufinancováno Evropskou unií“, ale následující zdrcující obsah by každý hltal jako scénu z thrilleru, kdyby to nebyla krutá pravda.

Četlo se jim to špatně. Svítili si jen loučemi a jen tu a tam probleskovaly temnotu plameny skromných ohníčků. Docházelo už i dřevo na otop. Zachumlaní do kožichů posedávali, sklesle postávali nebo se temnotou ploužili lidé. A jak vypadali!? Nemytí a neholení. Hladoví. Často už jen v láptích, protože boty každodenní nezvyklou namáhavou chůzi do různých front nevydržely. S omrzlinami na obličeji i na končetinách.

Snažili se naklánět nad potištěný papír a přečíst text. Pak rukama v potrhaných, podomácku upletených palčácích bezmocně hrozili směrem, kde ještě nedávno stával zkrachovalý PRIOR a kde dnes trčely ke zlověstnému nebi už jen jeho trosky. Jejich pozornost tentokrát neodlákal ani koňský povoz, který přivezl  příděly. Rozdělovala se stejně už jenom kofola od Samarase a proteinové tyčinky Bombus od Meliose. Prostě poslední zásoby místních firem.

I Dorotka z krnovské pekárny se naklonila nad několik zubožených postav a v záři plamenů četla:

"Jsme na konci sil," začínala zpráva a pokračovala:

"Drazí spoluobčané!

Každého upřímného obyvatele naší země šokoval listopadový rozsudek Evropského soudního dvora. Přikázal nám, abychom vrátili Lichtenštejnsku veškerý majetek zabavený po 2. světové válce. Nesouhlasili jsme s ním a nesouhlasíme i nadále.

Evropská Unie pohrozila sankcemi. Odmítli jsme je přijmout. Za našimi zády se Unie dohodla s Ruskou federací na uzavření přívodu plynu do naší vlasti. Ani to nás ještě nezlomilo. Rozhodli jsme se vystoupit z Evropské unie.

12. prosince se Evropská unie dohodla s Ruskem, že nás Rusko může navždy okupovat, pokud budou na dobu deseti let zaručeny dodávky plynu do Západní Evropy. Tato bezpříkladná zrada ukazuje, že jsme měli pravdu, když jsme před Unií varovali.

Poučeni Bílou Horou, bitvou u Zborova a Mnichovskou zradou předsevzali si náš prezident, naše vláda i naše armáda, že se tentokrát tak snadno nevzdají. Vyslali jsme tankovou brigádu na Slovensko, aby podpořila tamní povstání proti ruské okupaci. Bohužel se ještě v Beskydech ukázalo, že letní roztok v ostřikovačích nebyl včas vyměněn za zimní a všechny čtyři tanky se nakonec ztratily, protože si včas nestáhly upgrade do navigace. 

Celá naše vrtulníková letka odletěla do Číny, aby našla spojence proti ruskému medvědu. Oba stroje sice šťastně přistály na pekingském letišti, ale posádky byly okamžitě internovány. I Čína potřebuje ruské suroviny!

Náš chemický prapor se probíjí ze stáže v Afghanistanu velice pomalu. Poslední zprávy sdělují, že je právě přeplavuje na prámech přes Kaspické moře.

Někteří spravedliví nám nabídli pomoc. Venezuelský prezident Maduro posílá přes oceán ropu.. Až ale bolívijské ropné tankery dorazí do terstského přístavu, jistojistě je zablokují agresívní mariňáci z Frontexu.

Autonomní souostroví Alandy, náš tradiční spolubojovník za práva malých, ale svrchovaných národů, nám převedlo 1,253.000,- Eur na naše bankovní účty. Bez elektřiny však nefunguje ani elektronické bankovnictví. Nemáme ropu, nemáme plyn, nefunguje zásobování řetězců, továrny stojí, elektrárnám dochází uhlí, nemáme žádné léky z dovozu, není možné kontrolovat platby sociálního pojištění, ani umísťovat reklamu incomingové turistiky na youtube.com. Začínají také docházet vstupenky na pražský Hrad. Přebytek máme jenom mléka a pšenice a z toho řízky, ani palivo nevyrobíme. Krnovská městská policie odevzdala poslední špinavé uniformy do prádelny a už nemá vůbec žádné čisté spodní prádlo. Jsme na konci sil a musíme se podvolit.

Kdo chce, ať odejde do ilegality. Zakládejte partyzánské oddíly. Neplaťte Lichtenštejnovi žádné daně. Vy starší si vzpomeňte, jak jste pracovali před rokem 1989 a vraťte se k tehdejší produktivitě práce. Přijde den, kdy se nám vrátí svoboda a feudalismus bude poražen, ale bez našich obětí toho nedosáneme! Všechno nám mohou vzít, jenom ne naši víru! Sejdeme se v lepších časech ..."

Dorotka už přes proud slzí nemohla číst dále. Nevšimla si ani, že ji od sousedního ohniště pozoruje Ondřej. Ten střapatý kluk z „cestovního ruchu“, který jí doprovázel na jaře z diskotéky. Nemohl se odtrhnout od jejího francouzského copu z hustých rovných tmavých vlasů, tyrkysových očí, 161 cm vysoké a 51 kg vážící postavy, umně zahalené do zažloutlé plátěné pekařské zástěry a bílé teplé halenky s límečkem. Ve svitu ohně ho zaujaly i její hladké, ale pevné prsty, jimiž svírala ošuntělý kancelářský papír.

Obrátila se k ohni zády a zdrcena sociálním vývojem došla na dvůr pekárny. Mistr tam odhraboval sníh s pytlů mouky a zadumaně si pozpěvoval "Kávu si osladím o trochu víc".. Cukr už neviděl od Svátku práce.

"Co s námi bude, pane mistr?" obrátila se Dorotka znepokojeně na nadřízeného.

"To je konec, holka! Přijde Lichtenštejn."

Ve 2. části se dovíte, jak dědičný princ Alois von Liechtenstein, syn panujícího knížete Hanse-Adama, přijede na své krnovské panství, jaké personální a administrativní změny bude prosazovat a jaké těžkosti ho přitom potkají.