Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Svět s prostřenou náručí

06. 11. 2009
6
30
4302

Umyj si ten zvon, dávkovači, odteď už budeme všichni jenom žít.  Iff nasypal mému sektoru plnou hrst třešní, což dodnes nechápu. Říkal přece, že v dubnu už nic nesežene. Lhal. Nebo jenom blábolil ze spaní?

Pamatuješ. Ten svět z před třiceti lety byl skvělej. Do tehdy ještě naříkajících hlasů zněl Urlaub Song. Bylo jaro a skoro jako v jiných částech planety se dalo čekat  v kruzích s poleptanou rukou až do svítání. Tvé kaleidoskopické útočné tělo se zjevovalo nahodile a kdykoliv. A každý tě měl rád, tak rychle tak rychle tak rychle.

Oldřej nijak nespěchal, problémy neměl, kdykoliv něco chtěl, začal být prostě šťasný. Jeho loutky si sedaly na kožešiny po srnách a všem bylo šestnáct. Oldřej si zalhal do prvního mikrofonu, Oldřej si zavtipkoval do druhého mikrofonu, Oldřej si zazpíval do třetího mikrofonu. A úplně každý poslouchal, pamatuješ? Ten svět z před dvaceti lety byl skvělej. Na všechno jsme měli fólie. Tuny fólií pro každou úroveň radosti. Ze šťastných obličejů mizely vrásky, každou minutu se zjevil nový ideál. Do tehdy ještě nenaříkajících hlasů zněl drozdí smích.

A potom tam ležel i kominík, šťastný jak malá ovečka, když ji podrbeš ve vlnách. Svět měl snadný, i on byl snadný světu, jen o mnoho tišeji. A každý ho měl rád, tak rychle tak rychle tak rychle. Šest let bude takhle pryč.

Hej, opičko, vždyť ty sis vůbec neodpočala. A najednou bylo kravsky, začaly se pěstovat záliby v klubíčkách, všude kolem pršely písně o Iff a příběhy o lásce k nadrženému panu faráři a čapí rogala létala nad časem, který nepříjemně prchal podél poflusaných zdí.

A pak skoro jako poprvé bylo léto a ve všech těch barech měli svého tančícího Oldřeje. Zahazoval hadry výhradně rovně a na kytaru už nehrál tydli-tydli, jenom tá-dá. Byl šťastný a dospělý a každý ho měl rád. Tak rychle tak rychle tak rychle.

 


30 názorů

jů, díkec za prímovní kriťáčky;-)

reka
14. 12. 2009
Dát tip
Příliš nečitelné. Možná příliš zahleděné do sebe? Beru, že je to nějaký experiment, na kterým sis snad něco zkoušel, i když netuším, co.

MeTB
12. 12. 2009
Dát tip
Moc nejasné, snad by to mohla být báseň, ale není to pořádná povídka.

Prosecký
10. 12. 2009
Dát tip
Tak ve mně to vyvolalo představu Středohoří (myslím, že přidávat tomuto Stžedohoří přídavné jméno České je fakt trapné). Ale jinak je tam podle mě příliš mnoho individuálních a jenom určitému kolektivu známých výrazů, že jich neznalému čtenáři obsah úplně uniká. Přepáč!

ok janino, dík za komentář

Janina6
02. 12. 2009
Dát tip
Připomíná mi to abstraktní obraz. Přitahuje mě, vzbuzuje ve mně pocity, vidím tam různé věci a vůbec nevím, jestli vidím to, co autor namaloval, nebo svoji vlastní představu o tom, co namaloval :-) To je zajímavý zážitek, ale netroufám si hodnotit.

Winter
02. 12. 2009
Dát tip
Nikdy mi nepřišlo, že by efektní smršť čirých slov, za nějž je význam zavěšen jen tak mimochodem, měla větší význam pro čtenáře než autora - a jestli pod tím špektáklem neskrývá jen umně maskované "hloupno".

délka je hodně trapná, to uznávám.

ok, stýve, i když je mi to trochu trapný.

StvN
15. 11. 2009
Dát tip
Dík za avízo. Souhlasí autor se zařazením do PM?

tos řekl moc pěkně. stagnace je smrt! ano, velmi úderné

tak trochu. vždyť víš, v naší (umělecké) profesi jsme nuceni zkoušet stále něco nového.:)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru