Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyž odpouštíš...
Autor
PÁTER
Památce J.B.
Tolik se milovali
Až se jednou rozešli ve zlém
Zaslepena zlobou a nenávistí
Sesílala Sodomu Gomoru
A rakovinu na jeho hlavu
Pak s úsměvem Jidáše
Sledovala potají všechna ta jeho Zastavení
Rány a pády osudu tu lidskou Kalvárii
A přece jen On dnes u ní
Ona bílá na nemocniční posteli
S kapačkou v ruce a anestetiky v těle leží
Ví že již nevstane
Netuší že vedle ní sedí
Rty má suché bolestí sevřené
A oči zavřené už bloudí kdesi po cestách neznámých
V hlubokých stínech jak dvě opuštěné studny
Ó beránku Boží který smýváš a bereš na sebe
hříchy tohoto světa
Ona ví že jde minutu za minutou
jež zbývá
Tam za svojí Simonkou
Která tu s ní byla jen svá tři léta
V tomto Slzavém údolí
Drží ji pevně za ruku
Jako kdysi
Tiše tiše šeptá
Já dávno již všechno odpustil
Jestli slyšíš mojí prosbu je
Za tvé odpuštění
Zbavena síly mlčí
Jen oční víčka se náhle zachvěla
A zpod dlouhých řas
Na tvář na polštář slzy tiše kanou
Mluvící za všechno nevyřčené
Dnešní i minulé
Ó Bože jenž jsi na Nebesích
Dej jí mou sílu
Dej jí ještě nějaký Čas
Třeba z toho mého
A mně něco z jejích metastáz
V mém těle je síly i místa dost
Ani dnes neznala Smrt slitování
Zasmála se to máte mít Vy ne Já
A zháší její svíčku Žívota
Jeho duše halí se do černé
A srdce má čisté náhlým vysvobozením
Odpuštěním