Noci beze snů

Za okny tma černá, myšlenky spát nedají.

"Proč jsem na světě?"

To ptám se sama sebe,

když v duši žádný cit,

ve svědomí díra pokrytá silným ledem,

který nelze prorazit.

Ať snažím se sebevíc,

stále převládá nechuť,

cokoli  měnit.

Je to slabost,

nebo obrana duše,

jež zahnána do kouta,

bojí se denního světla?

Je pro ni snazší zůstat ve tmě?

Jsem jen člověk,

zraňující,

zranitelný, nepoučitelný,

svými činy zaskočený,

který neví, jak dál.

Nezbývá, než jaksi dožít.