Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO kolouškovi (2. část)
17. 02. 2010
17
36
2931
Autor
koloušek
Už je blízko slyším,
strachy se tu třesu.
Být tak ve své skrýši,
pryč od toho děsu!
Náhle přišla spása,
výstřel zazněl v dáli,
srdíčko mé jásá.
Zlí vlci to vzdali.
Všechno ve mě plesá,
v koutečku se krčím,
přišel sám pán lesa,
kdo to je - to smlčím.
Vtom však znenadání
zas svou pušku vzal,
nechci vědět ani,
co teď bude dál...
Já jsem si s ním hrával,
měl ho za přítele,
ten mě nejvíc zklamal.
A to už je celé.
36 názorů
Já proti vlkům nic nemám, to tak mělo vyznít, že člověk může být někdy horší... no, šikovný, jak se to vezme, ale hodně přestárlý, už mu bude taky rok.:-)
avox, budu na to pamatovat. Horší, když se ten někdo projeví až pozdě.Děkuji.
blboun nejapný
25. 02. 2010blboun nejapný
25. 02. 2010blboun nejapný
25. 02. 2010blboun nejapný
25. 02. 2010blboun nejapný
25. 02. 2010
guy, chtěla jsem jen říct, že nemusí všechno skončit dobře. Moc mě těší tvoje návštěva, děkuji.
jejdavilda
18. 02. 2010
nostalgiku, to by byla krásná pohádka, ale i laňky stárnou a nikoho nezajímají. Naštěstí se občas najde někdo, kdo je rozveselí. Děkuji.
... a koloušek byl zachráněn, rostl a radoval se, až se zněj stala krásná laňka... :o)
TTT
To je opravdu smutné, že to, co kdysi bylo samozřejmé, dnes už neplatí. Zřejmě krize dopadá všude. Ještě, že nejsem opravdové zvířátko. Ale kdoví, jak dopadneme my. No, nebudu malovat čerta na zeď, stačí, že jsem napsala takovou smutnou básničku a už nechám kolouška být.
Děkuji, Robinie.
Zrovna o víkendu jsme se byli podívat v lese a smutně jsem musela zkonstatovat, že všechny jesličky zejí prázdnotou. Kdysi myslivci nosili do lesa krmení na zádech a v jesličkách bývalo seno, sůl, jablka... dnes se dá v podstatě dojet i do vzdálených koutů, ale zvěři toho moc nedovezou. Nakonec jsme přece jen jedno místo, kde bylo nasypané krmení, našli. Na otevřené planině přesně naproti posedu...
Diano, děkuji za chudáčka malého, ustrašeného, zklamaného, střeleného...
Ma: Plyne z toho poučení,
vždycky věřit radno není. Děkuji i za naději.
koloušek všem děkuje za návštěvu, trpělivost při čtení, za podporu i za to, že není sám.
chce se mi říci "důvěřuj, ale prověřuj!" Zdá se mi to však příliš a tak mohu jen povzdechnout. Bohužel, i přátelé nás někdy zklamou. O to víc to bolí.
Napsala jsi to hezky, ale je to smutné. Ještě zbývá naděje, že potkáme někoho, kdo nás nezradí. A naděje, naštěstí, umírá poslední! T***