Jarní vykukování IV.

Stalo se to

na třetí straně polokoule

tam, kde příroda je chrám

a slunce oltář pro tolik

bolesti,

která už vlastně

 nebolí

   -----------------

klepala jsem do stroje

vichr slov

a moře překlepů

a pak čekala,

jestli se probudím

s poezií

v břiše...

ráno jsem si ustlala

ve skořicové vůni

a nechala se houpat

skořápkami

   --------------

Březen teče do úsměvu...

Postavím se

do proudu tvého hlasu,

zavřu oči

a celá se zakuklím

v nádherného

hudebního motýla.

Jsem  nebe.

Nemůžete se mě dotknout,

ale můžete se ze mě těšit.