Návraty k sobě IV.

Jsem potok,

po doušcích

z pramene vytékám

k prameni.

Hledám svou řeku.

Ne,

nepovlíkejte ještě krajinu

tam dole v Podstrání,

nepovlíkejte ještě tu krajinu

do bílých prostěradel.

Bílá srny zahání...

Já v hlubokém dýchání

propojím vodu svou

s oblohou

A břehy,

pak ustrnout nemohou

a zvednou se z kořenů.

A jinak se zatváří.

Jsem potok

na kamenném polštáři.

Uhas mne.

Hoří mi myšlenky.