Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sesmaženice
Autor
vindal drámo
Našel jsem nějaký zapomenutý houbičky v dóze, byla jich tak třicítka, seschlý mrňavý kamarádky, a já zrovna dva dny nejed, nepil, nekouřil /když nepočítám těch pár vaťanů, co jsem usušil na sporáku a smotal je do takovýho kornoutu, že by to sejmulo i Castra/ a tak jsem se zaklonil jako ve filmu a loupnul je tam a zapil to vodou z konve. Cítil jsem, jak mi tam jedna po druhý klouže, jak mi tam klouže duch svatej – okamžitý placebo až na vrchol, nechal jsem to bejt.. Naslouchám tichu, pátrám v tichu, kopuluju v tichu, démonizuju si ho, a pak tě konečně zaslechnu na chodbě,jdu ke kukátku, zavíráš dveře aniž bys ťukla jako vždycky, a tos byla dva dny v trapu a ani jednou si nezavolala /později se dozvídám, že ti to poradila kamarádka, taktická záležitost/ Kurva! Bůh nás ochraňuj před všemi zatracenými kamarádkami našich dívek. dávám si-ti 30 minut, a pak to na mě skočí.. vztek a nakopnutá nepatřičná vznešenost, nakopnutá láska, strhávám kalendář kandinskyho cos mi dala, s velikýma srdcema na našich datumech narození /jsme od sebe jen tři dny a devět let, hlavní rys, ona: Životní síla, on: pan Neklidný/ nacházím pár dalších věcí od tebe a nastrkám je do igelitky, vylítnu ven a hodím ti to před dveře. A pak scházím dolů, do píči.. jsem uraženej, ve špatný formě, chovám se jako blázen. Pak na ulici houbičky najedou na plný koule, stříhám to po miladě nahoru a lidstvo vypadá jako ze špatnýho komiksu, míjím zastávku Hepnarová, taky Olga, kurvadrát. Píšeš: musím si vyprat, moje pračka je v tahu, jdu k Tobě! /klíč má jen od hlavního zámku, bezpečnostní mám jenom já, což znamená, že je bude muset vykopnout/ nikam nepudeš Ty kozo, jinak volám fízly, tohle prostě nemůžeš, nebudu se s Tebou srát.. odepisuješ: jdu k Tobě! Zastavím se, jsem vytočenej do šílenejch otáček, otočím se a běžím domů. Auta se proměnily v obludný brouky chrčící jako v agonii a lidi vypadaj jako zmršený makety z filmu o predátorovi. Vybíhám po třech schodech do pátýho, otevírám dveře, stojíš tam v župánku s košem na prádlo a koukáš na mě, trochu vyděšeně, tvoje ostře rudá pusinka se otevírá k nějaký další, dobře mířený urážce. Vypadáš krásně a já tě samozřejmě miluju. Vyťukávám 158, chtěl bych ohlásit vloupání. Dobře, my vám tam někoho pošleme.. A za pár minut dorazí mladej policajt, zvu ho dál, ohledává dveře: ztratilo se vám něco? Naopak, ona je stále tady, pere. Cože? Jde do pokoje. Olga tam sedí s obrovským drdolem, vypadá rajcovně a mlčí jako zařezaná. Mám šílený haluze, kolem policajta spatřuju modrou aureolu zákona, sděluje jí čeho se dopustila, zvráceným způsobem se mi to líbí.. nakonec se dohodnem, že jí nechám doprat a pak vypadne. Policista odchází, pračka pere, sedíme v pokoji a zíráme na sebe, potřebovali jsme někoho třetího, teď je klid.. vstávám a procházím kolem tebe v křesle, chytneš mě za ruku, políbím tě na vrch hlavy, tvoje vlasy mi zavoněj až na dně mýho zdevastovanýho žaludku, ach drahý zkurvený bože.