Předpůlnoční - lyrická

Oniside, první strofy jsou popisem konvenční okolní reality a závěr je vyústění naděje/štěstí - chtělo by se říct, že to je něco ze mě - takový naivní romantismus, který si v osobní rovině ještě stále mohu dovolit :-)

To je podruhé, kdy o mém konečném názoru rozhodla poslední strofa. Ze začátku mi nějak trvá prokousat se těmi obrazy, které se pohybují na hraně zdařile vykresleného obrazu - ovšem vykresleného vcelku konvenčně (abych Ti ale nekřivdil: z každého verše na mě čiší Tvůj talent pro práci se slovy, ten je nepřehlédnutelný)- a lehce prosvítajícího patosu. Když znovu odbočím: právě patos zajímavě kombinuješ s intimitou a dobře tajenou citlivostí. Poslední sloka ovšem...kdyby byla takhle napsaná celá báseň, tak si kvůli ní založím dva účty, abych Ti mohl dát ty tipy dva.

mperdiku, někde jsem psal, že uražené autory neberu vážně ;-)

je tam melancholie i deprese, ale zas je tam nijakost, nemasnost, neslanost. Nenadchne- neurazí. Je to nijaké, já mám rád dobré, výtečné, excelentní....o tomto se to nedá říci, naprosto ne.

děkuji:-) teď mě napadlo, jestli se neopakuju, ale i to nové začalo deštěm ;-) Ivo, tak to se "omlouvám" :-) máme tady jednu osamělou, na kterou si snad nikdo nikdy nesedá - kromě jednoho páru, tak už si to zasloužilo báseň :-)

t nějak mě nenapadá, co k tomu dodat

T*

:+)

..fajn..:)

aha jsi mě předběhl chtěla jsem napsat že si jdu na nějakou sednout.... :) v tramvaji na mě pršelo nedošáhnu na stropní okno...