Čekání na báseň

Čekání na báseň není jako čekat hosta je to obřad.

Báseň je objednána, připravená její dortová forma

je vymyšlen námět, je pozvána múza

a čekám

lehkonožka se neomluvila, ale nepřichází

.....a čekám

je tu sonet ABBA ABBA  AAB BAA

za A) nepřichází

     B) neomluvitelné! neomluvila se

nevadí, nepřišla:

Za A1 dosadíme konstantu růže

Za B1 vrazím slzy

Za B2 dosadíme lomítko brzy

Za A2 dostaneme kůže

stále nejde už má 2 hodiny zpoždění a já se potím v druhé sloce

za A1 kopneme bolí

za B1 co jinak než  srdce

za B2 přemýšlím dlouho je to ořech, nakonec vynaleznu prudce

za A2 vypotím solí

a máme k půlnoci, asi měla holka někde jiný rande s nějakým fešným hejskem

pokračuji v úmorné dřině třetí sloky:

za A1 prsknu tam krůpěj krve

za A2 jasně poprvé

za B hodí se temný hrob

Ta kráva fakt nejde. Neva dopíšu to bez ní, už to jde docela samo.

za B (a je to je ..tak to nevím, že bych ten hrob škrtla?) mám to strop

za A1 mrtvé tělo

za A2 uf pointa? na marách bdělo

Je k ránu ale máme to v suchu. To si zase kamarádi počtou, jako vod „Šejkrspíra“

Zvonek

Kráva múza ve dveřích - teď....TEĎ si přijde! Rozevlátá, rudolící, na tváři od rtěnky, politá vínem. Sedla si k psacímu stolu a štrachá mi do notesu po mém novém sonetu.

Zapaluje cigaretu. Čte.

Poblila mi koberec.

S ní rande?  Už nikdy!