.preludium.

V kuchyni naproti sobě sedí žena u muž. Místnost je bílá, i věci v ní jsou převážně bílé. Muž otáčí v prstech sklenici s červeným vínem. Žena ho pozoruje.

„Na co myslíš?“ zeptá se žena.

„Nevím,“ odpoví muž.

„Myslím na to, proč je tu vše tak bílé.“

„Na co jsi přišel?“ Žena uchopí stopku sklenice s vínem.

Muž se napije vína, položí sklenici a podívá se zpříma na ženu.

„Připadá mi to tu studený, neosobní. Jako ve tvé ordinaci.“

„Jako v mé ordinaci...“ Žena se zasměje.

Muž se zamračí, vstane ze židle a nakročí ke dřezu.

„Ruce?“ zeptá se žena posměšně.

Muž ztuhne. Vzápětí začne nervózně pocházet po místnosti.

„Jo, chtěl jsem si umýt ruce. Už jsem to nemohl vydržet.“

„Proč to děláš?“

„Uleví se mi.“

„Tak to udělej.“

„Neudělám.“ Muž bere věci z poličky, prohlíží si je, vrací na místo.

„Proč?“ Žena přejíždí prstem po hrdle sklenice.

„Už se mi nechce.“ Muž za zády ženy otevře lednici, prohlíží si její obsah.

„Pokud něco chceš, tak si to vezmi. Jinak ji zavři,“ řekne rázně žena.

Muž asi minutu stojí před lednicí. „Nechci,“ řekne nakonec a zavře ji. Usedne zpět naproti ženě, dolije víno jí i sobě.

„Proč sis ty ruce neumyl?“

„Nevím.“ Muž zaraženě hledí před sebe na stůl.

„Říkal jsi přece, že se chceš chovat autenticky. Že o to ve vztahu jde.“ Žena  paroduje dikci mužova hlasu.

„Tohle je něco jiného.“

„Není. Vstaň a běž si umýt ruce. Buď autentický,“ řekne žena pichlavě.

„Teď mám chuť pořezat ti obličej.“ Muž si zluboka přihne vína. Levačkou poklepává nervózně o stůl.

„Tak to udělej!“ Žena zkříží ruce na prsou.

Muž položí sklenici, vstane, přejde za ženina záda, rukou jí odhrne husté vlasy bokem a  políbí ji na krk.

„Jsi úžasná.“

„Já vím.“

Vymaní se z jeho objetí a se slovy: „Pospěš si,“ odchází z kuchyně.

Muž automaticky přejde ke dřezu a dlouze a pečlivě si umývá ruce. Pak mizí za ženou.