Babí nitě

zatímco jsme mluvily, ze stěn stékaly obrazy

v pokoji příliš září než abychom věřily

že taje minulost

omlouvala ses, že si bosa

že ani slabé ponožky nemůžeš,

nevím proč, později mě napadla lázeň zátiším

/a že ti příště budu vyprávět, jak jsem se pokoušela pokleknout k vlastním nohám,

možná se zasměješ a možná mě už nikdy nepustíš ke svému stojanu/

měly jsme společnou lednici

v ní chlazená husa brousila si maso na naše zuby

- nikdy jsme nebyly skutečně k snědku

vlastně se vůbec neznáme,

necháváme si vzkazy - píšťaly s kroužkem zaschlého mléka,

pohráváme si s bělobou na stopce, jak se stromem hlad třešní