Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKonejšivé náručí
01. 12. 2010
5
6
721
Autor
Tofiam
Omilostněně milostná. Poezie. Zjevně někdy vyjde s dalšími mými básněmi ve větší sbírce. Psáno pro Aelu.
Konejšivé náručí
Myšlenky se mi splétají v lepivou pavučinu,
lepím se, lepím svou hlavu.
Jaká nenáhoda, pravila’s.
Chci křičet…
Sedni k počítači a piš a křič.
Nechci křičet…
Chci plakat ve tvém náručí,
jako kdysi s touhou po milosti.
Sevři mne tak pevně,
až mi vyrazíš dech a zlámeš kosti…
Den se rozkrvácí zlatě
a v Tokiu už mají zítřek.
6 názorů
To Notreal: No, asi chápu, co je na Tokiu tak rušivého. Jenže zase, když je tam jenom to "Den se rozkrvácí zlatě.", tak mi to nepřijde nijak zvlášť ukončené. A chtění a nechtění...je to dětinské, jak se vždycky rozmýšlím, když něco udělat chci, abych provokovala, a pak, když mám tu možnost, vlastně zjistím, že toužím po něčem jiném. :D
Jinak všem samozřejmě děkuju.
Den se rozkrvácí zlatě, pěkné? Líbí se mi celá, Tokio bych asi oželela *
"Sevři mne tak pevně,
až mi vyrazíš dech a zlámeš kosti…
Den se rozkrvácí zlatě
"
tohle jo, Tokio mi nesedlo a chtění křičet a následně nechtění křičet bylo podivné, jinak dobré, tipnu si