Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Devětačtyřicet

02. 12. 2010
11
22
3356

Dílko mimo sbírky, spíš jakýsi dozvuk Motýlí ženy. Což znamená, čekejte erotiku. Citlivější povahy, romantici a uživatelé antidepresiv, rozmyslete si, jestli chcete číst dál. A pokud ano, pamatujte, že jsem vás varovala.

Devětačtyřicet, opakuje si každé ráno před zrcadlem. Devětačtyřicet.

Hubená tvář, brýle, střapaté vousy nejdou dokonale oholit, vypadá jako propuštěný bankovní úředník z poloviny století. I tak mluví, pokorně, mentorsky mektá. Jeho žena je o půl hlavy vyšší a o padesát kilo těžší než on. Nikdy neměli děti. Už nikdy je mít nebudou.

Natáčky a pantofle, visí přes zábradlí balkónu, hádavým hlasem žvaní se sousedkou. Přes dvojité sklo nerozezná slova, jen obrovský zadek se houpe sem a tam, tlustá lýtka přešlapují. Sedí na gauči, zrak přes noviny upřený do zdi, výstřely a křik v televizi vzdálené jak manželka za sklem. Pes kňučí, otírá se, dožaduje. Dveře balkonu se otvírají, tak vyvenčíš už čokla nebo ne? Poslušně odloží noviny a vstává. Ohmataná kůže vodítka páchne po spařených chlupech.

Zastaví se před domem a smetá listí z auta. Jediný v ulici jezdí škodovkou sto dvacet, sedadly místy prosvítá zahnědlý molitan a karoserie má stejný světle ořechový tón, jako jeho baloňák. Sáhne do kapsy a zapálí si, aby žena neviděla, zatímco pes zvedá nožičku v křoví. Zhluboka vdechne, vydechne, zírá na škodovku.

Kdykoli se octne chvíli sám, z dosahu ženy, psa i televize, myslí na totéž. Vzpomíná, jak jel tehdy po dálnici, z rádia vyhrávaly třicet let staré skladby. U pumpy zastavil pro novou krabičku, stopař v otrhané džínové bundě se k němu přitočil. Nejedete do Brna? Zaváhal, mlčel, zíral nahoru do těch modrých očí, blond vlasů vlnících se na ramenou, ano, vykoktal nakonec, chcete svézt? Co ho to popadlo, stopaři jsou přeci ksindl a příživníci, jenže to už výrostek seděl vedle něho na prodřené černé sedačce, bundu na zadním sedadle a pod ní neměl nic, docela nic, panebože! To je teda vychování, přesto nemohl spustit zrak z těch nahých bradavek, modré oči upřené do neoholitelné tváře, dvojsmyslný, jednosmyslný, smyslný úsměv.

Za tři stovky, že jste to vy. Modrooký smích.

Zaskřípění brzd, vystupte si, ale okamžitě, měkký doskok na asfalt a řev, jak škodovka přidala plyn. Šedý déšť a Brno, šedé domy a opět šedá dálnice a Praha, oči přilepené na odstavný pruh, ale všude prázdno, i uvnitř v hrudi, takové divné prázdno. Před domem pak vzadu našel zapomenutou džínovou bundu, rozpačitě stál snad deset minut a zíral do otevřených dveří až manželčin hlas zahulákal z balkónu, no tak pojď už domů, sakra, kam zas tak tupě čučíš. Schoval honem bundu provinile do kufříku. Už jdu, porád, co furt hergot máš.

Když už žena spala, ležel a koukal do stropu, viděl modré oči a obscénní úsměv, světlé chlupy na prsou. Pak vstal, chvíli hledal a nakonec, neví, jak se to stalo, seděl na záchodě, bundu omotanou kolem obličeje a čichal, penis v ruce, tolik let a teď najednou tohle, byl vyděšený, ale bylo mu dobře, co na tom hajzlu děláš tak dlouho, sakra, já chci spát! Poplašeně spláchl, bundu sbalil do uzlíku a šup s ní do skříně, až dozadu mezi nenošené věci. Ráno stál opět před zrcadlem se strojkem v ruce, v hlavě jediná myšlenka, jediné hnutí mysli. Je ti devětačtyřicet, opakoval si, devětačtyřicet, ještě máš čas. Ještě máš čas.

Devětačtyřicet, opakuje si i dnes, zatímco pozoruje močícího psa. Pojedu do Brna, řekl ráno manželce. Kam bys prosim tě jezdil, proč mě radši někam nevezmeš, věčně akorát sedíme doma. Bunda už smrdí kuličkami na moly, které žena dává do polic, ale stále je z ní cítit ten jeho pach, nezapomenutelná vzpomínka. Musí ji stěhovat před každým úklidem, ale nevadí mu to, tolikrát už to dělal, počkejme, to už je let, ale nepočítá je, pět, sedm, deset, ale bunda je stále po ruce ve skříni a jemu je devětačtyřicet, věčně je druhý den ráno poté, co se vrátil z Brna, den po největší události jeho života.

 

 


22 názorů

libi se mi ten styl. jen proboha, proc at uz se KDEKOLI, basen, proza, film..., objevi stopar, proc to musi bejt uchylak, masovej vrah nebo aspon prostitut ?!?

StvN
21. 01. 2011
Dát tip
Hodne zjednoduseny pohled na "osud". Celkove by se neco takoveho dalo napsat o kazdem z nas, ale nakonec to nema takovou vahu. Vetsinou je to jen vzpominka, o ktere si clovek mysli, ze pro nej ma nejaky vyznam, ale ve skutecnosti to je trochu jinak. Bohuzel ani v textu nenalezam duvod, proc zrovna tato vzpominka je vytahovana. Jinak rozjezd je hodne neumely. Prvni odstavec jsou v podstate jen sucha sdeleni. Druhy odstavec je nekonzistentni, velkove ne moc realne podane.

Tragicus
20. 01. 2011
Dát tip
Prolog je (opet) spise hype, popis hlavni postavy zavani archetypem (120, balonak, vyzably, maly vedle velmi velke zeny, ...), ale jinak pekne, dobre napsane, uz druha povidka v PM, co mi pripomnela film s Jimem Carreyem (a to jsem cetl 3).

Je to krátký, ale OK, připomenu se za pár dní. :)

Tak si to skoč přečíst a napiš mi prosím svůj názor, budu za něj vděčná. :)

Nj, Marvine, je to skutečně jen takový miniaturní pokus zachytit svůj dojem z fotky jednoho polonahého modela opírající se na dálnici o auto a tvářící se jako vulgární prostitut. ;) Pracuju teď na takové nejspíš velmi rozsáhlé novele (už teď má třicet normo, a to jsem ještě ani nezačala), takže vedlejší odskoky do literární říše jsou opravdu jen skicy a miniatury. Formálně je to dozvuk experimentu, který jsem podnikla při psaní povídky "Hostel", a jsem upřímně řečeno velmi překvapená, o kolik má "Devětačtyřicet" víc tipů než právě "Hostel", přičemž mi přijde, že tenhle text je právě jen slabý odvar svého předchůdce. A že si na rozdíl od něho vysloužil i nominaci do PM. Inu, to jenom potvrzuje, že autor sám nedokáže svá díla pořádně posoudit. ;) Každopádně díky všem za tipy. :)

Stařec_007
13. 01. 2011
Dát tip
Přes první tři odstavce jsem se nemohl nějak dostat ale pak se to pěkně rozjiždělo a nakonec jsem se nestačil divit :-)) T

katugiro
13. 01. 2011
Dát tip
Tohle je dobrý. To, že je to o něčem jiném, než o čem to je. To já rád. *

Godfrey
10. 01. 2011
Dát tip
Ta erotika má být, že se do něj zabouchnul?

Janina6
07. 01. 2011
Dát tip
Tak tohle bylo zajímavé čtení, překvapivé, tak bych asi shrnula svůj první dojem. Myslím, že si to přijdu přečíst znovu :-)

sharik
03. 12. 2010
Dát tip
takovyhle povidky mam rad, kde clovek uz na zacatku neodhadne konec a kdyz docte, tak vi, ze moc podobnejch veci nevidel. Tip

Já tedy na erotiku už moc nejsem, to víš, skoro devětačtyřicet, ale musím konstatovat - dobrá práce. Čte se to jaksi samo. Jak praví klasik - přitiskneš svůj k němu ret a neodtrhneš více.

Díky, Tangente, já s nominací polichoceně souhlasím. :) Jinak není to podle skutečné osoby ani události. A Motýlí ženu už jsi nejspíš četl - je to jenom srovnání některých mých už publikovaných textů do ucelené sbírky. Díky i vám, Parsifale a takjinak. :)

Parsifal
02. 12. 2010
Dát tip
Zvláštně napsané, pěkně napsané. Tematicky se mi to líbí, ke stylu snad poznámka, že vyžaduje zvýšenou čtenářovu pozornost. Zde jsem ji vynaložil rád.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru