Sousedka má NOVOU KAMARÁDKU

Cynthia mě na podnikovém večírku nutila chlastat. Sama se dostavila už namazaná. Snažila se mi namluvit, že si doma dala jen pár šluků marihuanové cigarety, ale krabičák z ní byl cítit až na chodbu. Jacqueline byla sice střízlivá, ale bohužel zvolila nevhodnou róbu na formální akci. Včetně spodního prádla. Které jí bylo vidět. Moje střídmé společenské šaty (90 procent hedvábí 10 procent recyklované pneumatiky) vyvolávaly mezi přítomnými dámami hlasité vzdechy. Údiv? Ale kdeže. Úplně stejný outfit si bohužel oblékla i ředitelka podniku. Sakra! Strategicky jsem se polila kávou, abych o své lukrativní zaměstnání nepřišla. Kristina seděla (VELMI TĚSNĚ) vedle vedoucího. Minula se povoláním. Měla být proktoložkou. Prdelolezectví jí šlo na jedničku. Při každém bujarém výkřiku Ahahaha vy jste ale GÉNIUS! se mi otevírala kudla v kapse. Nebo spíš nůžky na nehty v kabelce. A co. Prostě bych jí tou kabelkou nejradši umlátila.

Chmurná cesta domů mě uspávala za volantem. Stáhla jsem okénko a zesílila protivnou vánoční hudbu. Proč já na tyhle akce vůbec lezu? Protože musím.

Sousedka seděla v kuchyni u stolu a loupala si pomeranč. Co je na téhle momentce divného? Seděla v mé kuchyni a loupala si můj pomeranč.

„Dlouho jsi nešla.“

„Jsem ti říkala, že máme tu akci z práce. A vůbec. Co tu děláš?“

„Chtěla jsem se ti s něčím pochlubit.“
„A kde je Ashton?“
„Hele,“ strčila mi pod nos iPhone s otevřenou aplikací iSpy. Kamera živě snímala unavené kuře v růžovém Barbie pyžámku zakutlaném v princeznovské postýlce s nebesy.

„Hmmm,“ ocenila jsem sousedčinu elektronickou výbavu. Přidala jsem i zvednutý palec a syčivé SUPEEER a tím vyčerpala svůj velebící arzenál.

„Ale to není všechno!“

Škoda. Chtěla jsem, aby to bylo všechno. Potřebovala jsem spát.

„Mám NOVOU KAMARÁDKU!“

Tak to je ale skutečně dobra zpráva! Třeba jí poleze do soukromí a já budu mít voraz!

 “Kdes jí sebrala?”

Rychle jsem se opravila: “Potkala?”

Sousedka se narovnala na židli a mlčením naznačila, že se snaží o DRAMATICKOU PAUZU.

“V nákupním středisku. Kupovaly jsme si stejný tepláky, představ si. Dokonce stejnou velikost. Pozvala mě pak na kafe.”

“Jak se jmenuje?”

“Má ti takový exotický jméno. Lilly Varle.”

Varle vyslovila jako várl s neznělým e na konci.

V hlavě se mi vyrojily nejméně tři radostné okamžiky, které by mi mohla sousedčina nová kamrádka zprostředkovat.Nikdo mi nebude za mé nepřítomnosti přestavovat nábytek! Z ledničky se přestane ztrácet dvouprocentní mléko! Pod ledničkou nebude ANI JEDEN zaschlý slepičinec! Méně přežraný Inženýr (záminka Byla jsem ti nakrmit psa se stane obsolentní)!

“Já jsem si říkala, víš, ty pořád pracuješ, a já bych potřebovala jednu DENNÍ KAMARÁDKU. Aby se mnou něco dělala, když ty jseš pryč.”
A já mám být ta večerní? Po práci? Když se dokravím domů a zkopnu zasmrádlé lodičky? No to mně teda! Ale Lilly Varle jsem nezavrhla úplně. Třeba je hodně aktivní a sousedku utahá tak, že večer nebude mít na sociální potřeby náladu.

“A víš co? Lilly přijde ke mně v sobotu odpoledne na drink. A chtěla by tě taky poznat. Musíš přijít. “

“To jistě,” řekla jsem IRONICKY a pomyslila si něco o prdeli vypelichané.

Jenže dny ubíhaly, káva se monotónně překapávala ráno i večer, a do mých těkavých představ se pozvolně vkrádala tajemná Lilly Varle. Potřebuju koupit mlíko. Jak asi vypadá? Inženýr už zase jezdí zadkem po koberci. Co jí vlastně na sousedce tak zaujalo? Stejná velikost tepláků jako podivná hra osudu? Neměla bych Inženýrovi přecejenom nechat ucviknout….Lilly Varle. V pátek večer jsem již byla pevně rozhodnutá. Musím ji poznat. Cynthia opakovaně nepřišla do práce a z kancelářského stolku mi před neomluvenými absencemi odcizila deset kusů čokálodovo-kokosových tyčinek Bounty.

Přijela v červeném Chevroletu Cavalier (čtyřdveřový sedan), obyčejnější auto snad v severní Americe neexistuje. Sousedka ji vřele objala a představila:
“Tohle je moje NOVÁ KAMARÁDKA, Lilly Varle.”

Podala jsem jí ruku a se zdvořilým brackenridge si ji prohlédla od hlavy k patě. Oči. Check. Vlasy: Vyžehlené do rovna. Check. Věková kategorie 30-35. Fashion sense: 2 (na škále bulvární módní policie od 1-10). Tepláky: Se třpytivým logem BeBe. Check.

Lilly Varle se křivě usmála.

“Jen si přinesu z auta tabuli a hned jsem zpátky.”
“Tabuli? Na co tabuli? Dáme si víno!” rozjařila se sousedka naivně při představě, že dnes bude mít na návštěvě NE JEDNU, ale DVĚ KAMARÁDKY. I Ashton byl vypulírován do božihodového. Jen toho sametového motýlka si neustále snažil ODZOBNOUT ze smokingu.

Tabule nebyla velký kus čokolády, ani švédský jídelní bufet, ale obyčejná školní pomůcka ke znázorňování matematických vzorců.

“Co je? My si tady budem něco kreslit nebo co?” znejistěla sousedka.

“Nech se překvapit,” pousmála se tajemná Lilly Varle a nakousla:
“Co byste si přály ze všeho nejvíc?”
“Světovej mír jako?” zamyslela se sousedka

“Bronzovou sošku V.I.Lenina?” zavtipkovala jsem, vědoma toho, že vzhledem k publiku a jeho neznalosti evropské politické situace dvacátého století, pochopivý úsměv nesklidím.

Lilly Varle se zatvářila přísně.

“Kdybyste se nemusely ohlížet na to, kolik co stojí.”

Sousedka zaváhala.

“Já mám prachů jako šlupek. Od tý doby, co kondomovci natáhli brka, žijem si z dědictví jako kingové, že jo, Ashtonku?”

“A já zase nic nepotřebuju. A na ten rum a botox si vydělám vždycky,” podpořila jsem sousedku minimalistickým argumentem.

Lilly Varle vyskočila na krku zelená žíla.

“Ne. MUSÍTE se mi svěřit s nějakým přáním nebo z toho nic nebude.”

Z čeho nic nebude? Z teplákového kamarádství? To už sousedce asi take došlo, proto rychle zareagovala:

“No dobře, Lilly Varle, tak já bych chtěla třeba dovolenou kolem světa na lodi a ponorce se speciálně upravenou kajutou pro Ashtona. A aby s náma nejel Kondom.”

“To je její manžel, alkoholik,” vysvětlila jsem Lilly.

“A já,” doplnila jsem pohotově, “bych třeba chtěla umět lítat a bejt neviditelná. Anebo ne. Chtěla bych nový auto. Buick Enclave, ale metalízovej.”

Lilly Varle si ulehčeně oddechla a sevřela MODRÝ OMYVATELNÝ FIX v pravé ruce.

“Fajn. A já vám teď ukážu, jak to všechno můžete mít do tří let nebo ještě dřív.”

Na tabuli freneticky naskřípala soustavu kružnic propojenou čárami. Z vrchního kola vedly dvě nohy do nižších dvou a ty se následně rozdvojovaly směrem dolů do čtyř geometrických tvarů, které se potom... A tak dále.

Sousedka se mi vpila do zornic.

“AMWAY,” řekly jsme zároveň.

Šprnc! ozvalo se zpod stolu. Ashton si konečně odklovnul motýlka a tím udělal definitvní tečku za svým VESNICKO-VIDLÁCKÝM ohozem.

Lilly Varle jsme vypoklonkovaly společnými silami. Nechtělo se jí, a sousedka byla nakonec nucena na ní vypustit stádo sklepních slepic, které distributorku Amwaye vykvokaly až do Chevroletu.

“Já vlastně ani žádnou DENNÍ KAMARÁDKU nepotřebuju,” povzdychla si sousedka hned po rozplynutí výfukových dýmů. “Já mám stejnak spoustu práce s Ashtonkem.”

Zapomněla dodat, že nejméně pět hodin týdně jí zaberou tajné výjezdy k lojerovi Tlusté Andrey, kterému pomstychtivě ucpává klíčovou dírku žlutou plastelínou.