Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

O jídle nebo o lásce

01. 03. 2011
16
51
4914
Autor
StvN

 

„Já jsem Majka,“ řekla a vložila do nástroje kus plechu a stiskla tlačítka. „Můžeš mi tykat.“

„Dobře, Majko,“ řekl Lukáš a stisknul stopky přesně ve chvíli, kdy Majka stiskla tlačítka. Beran lisu sjel dolů a plech se ohnul. „Jak se dneska máš, Majko?“

„Stojí to, víš za co, ale nestěžuju si, mám své pohodlí,“ řekla a Lukáš si všimnul, že u lisu pracuje jen v pantoflích. „Mistr je panák,“ řekla a založila další kus do nástroje a stiskla tlačítka a Lukáš stisknul stopky. Beran sjel dolů, v nástroji zapraskalo a ozvala se rána, jak razník projel plechem.

„Za socialismu, řeknu ti, ředitel každý ráno obešel celou fabriku, a to jsme tehdy ještě myly kuřata, a všechny nás pozdravil, a tenhle panák se neumí ani představit, když je tu už dva dny,“ řekla, aniž by se na Lukáše podívala.

„Jmenuje se Richard,“ řekl Lukáš a stisknul stopky. „Musím změřit dvacet kusů, tak se snaž pracovat plynule a rovnoměrně.“ Lukáš vystoupil na stupínek k Majce a zblízka sledoval, jak se plechy ohýbají. Těsně před tím, než se ozvala rána, beran zpomalil, v nástroji zapraskalo, plech na okamžik vzdoroval dvousettunové síle hydraulického lisu, pak se ozvala rána, razník projel plechem a beran zvolna vyjel nahoru.

„To ho neomlouvá,“ řekla Majka a vklouzla do pracovních bot. „Pozor,“ řekla. Richard přišel až k lisu a něco řekl, Majka odpověděla a Lukáš se zamračil a zamával stopkami. „Je to panák,“ řekla Majka, „vůbec nic o týhle výrobě neví, můžu mu říct cokoliv, ale já taková nejsem, já si kontroluju každej kus, ale ty mladý holky z druhý směny, nebo ten Slovák na noční, a to jsou tu dvě, a stejně, já jsem nikdy neměla reklamaci, ani jeden zmetek a podívej se na tohle, přijdu dneska ráno a tady po noční, dvě palety zmetků, tak mi řekni, co tady ten Slovák dělá?“ Majka vklouzla do pantoflí a slezla ze stupínku. Opřela se o paletu, vzala do ruky jeden ohnutý plech a řekla: „Já kontroluju každej kus, vidíš, tady dva nejty, tady a tady a taky tady, tuhle díru, otřepy, deformace a každou hodinu vezmu jeden kus přeměřit na kvalitu a když si nejsem jistá, když třeba něco drhne v nástroji, tak si to pro jistotu přeměřím taky, nebo zavolám Karla, že je nástroj v hajzlu, ale nikdy bych si nedovolila pustit jedinej špatnej kus.“

„Jak dlouho ti trvá měření na kvalitě?“ zeptal se Lukáš. V rukou držel blok v tvrdých deskách a zapisoval si každý Majky pohyb. Když stisknul tlačítko, ozvalo se pípnutí.

„Asi pět minut, přesto nabouchám za hodinu víc než oni, nebo ten Slovák, a to jsou na to dvě, tak nevím, co tady dělají. -  A tomu je to jedno,“ řekla a vklouzla do pracovních bot. „Podívej se tady,“ sklonila se pod lis, chvíli se přehrabovala v bedně na zmetky a nakonec vytáhla několik v sobě sešrotovaných kusů. „On tu snad usnul,“ řekla Majka, „ale já nejsem bonzák, ty dvě palety jsem dala stranou, ať si s tim kvalita poradí, já si za svoji výrobu ručim.“ Mistr prošel kolem lisu zabrán do studia plánu výroby.

„Mohli bychom jít na kvalitu změřit jeden kus?“ zeptal se Lukáš, „já bych si to rovnou stopnul.“

„Mám jít až za pět minut, ale stejně už mám naděláno. Já jsem si nadělala už včera,“ řekla a bouchla jeden kus, který očistila, ze stolu vzala žlutou složku a řekla: „abych měla pátek volnější, paletu jsem si schovala támhle, já zase nemůžu dělat, jak chci, to by mi ženský na šatně daly.“

„Co by ti daly?“ zeptal se Lukáš. Některé řádky ve svém zápisu označoval zkratkou „PP“ – pracovní prostoje.

„Do huby by mi daly,“ Majka se smála, „neznáš ženský, jednu mladou holku tady tak zrasovaly, že se po týdnu sesypala, ta do fabriky už dělat nepřijde.“

Lukáš se chtěl zeptat, jestli byla hezká, ale řekl: „Měli jsme tuhle takovou zvláštní reklamaci,“ fixou na kus nakreslil čáru a dvě šipky, „tenhle rozměr byl menší, vůbec tomu nerozumím, jak se to mohlo stát?“

„To je jasný,“ řekla Majka a vstoupila na kvalitu, „ahoj holky,“ pozdravila a připravila si měření. V regálu si podle čísla našla šablonu, kterou přenesla na velkou žulovou desku. Kus umístila do šablony, upnula několika chytáky a nastavila výškoměr a řekla: „Vidíš, kolik to vychází mně? Úplně přesně. Přitom to chce nástroj jednou za čas vyfoukat, ale myslíš, že to těm holkám, nebo tomu Slovákovi, má cenu říkat? A když mi to nevyjde, tak zavolám Karla, že je nástroj v hajzlu,“ Majka mluvila klidným monotónním hlasem a zatímco měřila a zapisovala hodnoty do kontrolního listu, Lukáš mačkal stopky podle jednotlivých pohybů, a zapisoval si časy do tabulky.

„Co vůbec stopuješ?“ zeptala se Majka.

„Jak dlouho přibližně trvá tohle měření,“ odpověděl Lukáš.

„Tak nezapomeň započítat, že kolikrát je tenhle výškoměr obsazenej a musíme čekat třeba deset minut, než se uvolní. Což já si to umím zařídit, ale podle mě to brát nemůžeš.“

Když šli zpátky k lisu, řekla: „Já si kolikrát musim i ty palety vozit sama, když není manipulant zrovna k sehnání.“ Jeden manipulant šel zrovna kolem. Na vypasovaném břichu se leskl mastný flek od sekané, kterou nosil v přední kapse monterek. „Nazdar Xi Xao,“ řval na Lukáše, protože šli zrovna kolem řady automatických lisů, a smál se, „Co stopuješ, Xi Xao?“ řval a smál se. Lukáš se taky smál.

Majka vstoupila na stupínek ke svému lisu, vyfoukala nástroj vzduchovou pistolí a vlezla si do pantoflí. Lukáš stisknul stopky a zapsal si, jak dlouho trvá vyfoukání nástroje.

„Jak často přibližně vyfoukáváš ten nástroj?“ zeptal se. Blok už se trochu rozpadal.

„Asi jednou za půl hodiny,“ řekla majka, zkontrolovala hotový kus a uložila ho na paletu.

„To je asi tak sedmdesát kusů,“ zapsal sedm vteřin na sedmdesát kusů, to je desetina vteřiny na kus. „Nemohla bys mít tu paletu blíž, aby ses nemusela tak natahovat?“ navrhnul.

„To by ten paleťák musel za něco stát, já jsem ráda, že vůbec stojí na místě. Kolikrát když se vrátím z přestávky, už tu není a já si musím po celé hale shánět jiný.“ Pak řekla: „Jakou posloucháš muziku?“

„Všelijakou,“ řekl Lukáš a zapsal si, že se musí optat na ty paleťáky. „Nejsou označené číslem lisu? Jak ti někdo může vzít tvůj paleťák?“

„Lidi kradou, řekla Majka a sestoupila ze stupínku. Ze skříňky vytáhla přehrávač a řekla: „Poslechni si tohle.“

Lukáš poslouchal a rozhlížel se, jestli nejde mistr, ale mistr nešel. Pak řekl: „To není špatný, co to je?“

„To je kapela Bengas, mám tu cédéčko, půjčím ti ho.“

„O čem zpívají?“ zeptal se, protože nerozuměl ani slovu.

„O všem, o čem tak Romové zpívají, většinou o jídle nebo o lásce.“

„Tak jo,“ řekl a vynuloval stopky.

„Máš všechno?“ zeptala se Majka.

„Musím to zapsat do tabulky a spočítat. Možná ještě přijdu, kdybych si na něco vzpomněl,“ řekl Lukáš. Stál na stupínku a díval se, jak Majka pracuje. Pak se rozloučil a šel do kanceláře methods, kde se přezul do pantoflí a usednul k počítači. Měření přepisoval do tabulky, poslouchal kapelu Bengas, zakusoval domácí klobásu a psal Hance z nákupu.


51 názorů

StvN
06. 08. 2012
Dát tip
Ale jo, kazdy si z too muze vzit, co ho zaujme. To neni prolem.

srozumeni
06. 08. 2012
Dát tip
Nestihla jsem precist vsechny kritiky,tak nevim,jestli se nebudu opakovat. Mne se na tutom nejvic libi,jak on nekoho ,,stiha" se stopkama a pak si sedne k tomu PC,domaci klobase a psani soukrome zpravy. Tedy takhle jsem to aspom pochopila...***

StvN
24. 04. 2011
Dát tip
Jasně. Já vím, kdy je můj úsudek ovlivněn předsudky. Tady jde ale o tebe jakožto o čtenáře a o tvůj problém askceptovat to, co já říkám jako autor.

StvN
24. 04. 2011
Dát tip
Myslím, že trpíš předsudky. To je pro čtení samo o sobě dost špatný předpoklad.

Tragicus
23. 04. 2011
Dát tip
Hm, jsem ti k tomu jeste nic nenapsal, jak vidim. Ono neni moc co vytykat, i kdyz nejakym jasnejsim koncem bych take nepohrdl, ale jinak charaktery mas vykreslene dobre a asi ani nemusim mluvit o tom, ze to je dobre napsane.

StvN
23. 04. 2011
Dát tip
O povídku měsíce nejde. Jestli je tohle o Lukášovi nebo o Majce, to mě nenapadlo tak brát. Možná jsem tím čtenáře trochu dezorietoval. Pokračování by bylo, případně bude, o Lukášovi. Možná se to tím projasní. Když říkám práci, tak myslím to, co člověk dělá pro svou obživu. Jako že někam ráno jde, něco tam dělá, určitý počet hodin, pak jde domů, doma se potom stará o své věci a tak dále. Za to, že někam každý den chodí a něco tam dělá, dostává zaplaceno. Prací tedy nemyslím libovolnou činnost, ale to, za co člověk dostává zaplaceno. Není to má definice, ale je to to, o čem tu mluvím a na co jsem se tě ptal. To je tak složitý to prostě napsat? Proč kolem toho děláš takové divadlo?

StvN
23. 04. 2011
Dát tip
Člověk samozřejmě může číst i knihy o křováckých ženách. Jenže v tom případě čtenář musí některé věci, které se dočte, zkrátka akceptovat a nehodnotit je měřítky, kterými je zvyklý hodnotit pro něj běžné věci. Ty ses chytla toho tvrzení, že jeden pracuje a druhý ne, to není klíč, to jsem tak plácnul:) vychází to z mého pohledu na práci, ale to je můj subjektivní pohled, mé subjektivní měřítko a kdybych to měl rozebírat, tak bychom se dostali daleko za rámec této povídky. Mno, tady nejde o definici práce, jak ji chápu já. Já bych jen rád věděl, z čeho vychází tvůj hodnotvý systém, pokud se dotýká práce. Nic víc. Jen si to chci usouvztažnit a pochopit, proč říkáš to, co mi říkáš.

StvN
23. 04. 2011
Dát tip
Já to zkusím podat trochu jinak. Na gymplu nám dávali číst v povinné četbě například Otce Goriota. Hlavní postavou je vysokoškolský student práv, který tráví čas v Paříži, něco, jako když jsem já studoval v Praze a bydlel jsem na koleji. A teď mi řekni, jak může nějaké šestnácti, sedmnáctileté dítě, které studuje střední školu na malém městě a bydlí s rodiči, pochopit ten život a mentalitu vysokoškolského studenta v Paříži? No nemůže. Ale to není přece chyba autora, který to měl napsat tak, aby to pochopili úplně všichni. Tady je to podobné. Jak můžeš říct, že to měl autor napsat tak, aby to pochopili všichni? Každý text vyžaduje určitou mírou zkušenosti. Není to pro každého. To nevnímám jako slabinu. Spousta lidí to pochopila. Co se dotýká toho, že jsi nad tím začala přemýšlet až když jsem tě k tomu dotlačil, to také není vina autora. Čtenář prostě nějak čte. Obyčejný čtenář čte tak nějak jako čteš ty. Prostě konzumuje. Ani nečeká, že by mu autor nabízel něco víc, třeba nějaký podtext. Za to já ale přece nemohu. Já uznávám, že tohle, co jsem tady napsal, není úplně povedené, ale přijde mi, že mi vytýkáš něco, co nedává smysl. Navíc se ukazuje, že některé tvé názory, jako že to má být napsáno tak, aby to pochopil úplně každý, nehledě na vzdělání, zkušenosti atd., jsou zcestné. Ok? Takže kde tedy pracuješ?

StvN
22. 04. 2011
Dát tip
Tak samozřejmě, že tvé životní zkušenosti ovlivňují tvé chápání, zejména co se dotýká vztahů na pracovišti. V tomto případě. Například jestli nechápeš větu: ona nepracuje, třebaže toho udělá víc, zatímco on pracuje, třebaže nedělá v podstatě nic - tak mi z toho vyplývá, že jsi nejspíš nikdy moc nepracovala. To je přece úplně jasné. Dále navazuješ formulací - podle mne logicky - z čehož plyne, že máš určitou představu o tom, jak to může fungovat, ale nic o tom nevíš. A tady se dostáváme k jednomu důležitému bodu. Ty, jakožto čtenář, pokud máš nějakou námitku, tak by ta námitka měla být opodstatněná a měla by být dokazatelná. Jestli ale já tady popisuji vztah dvou lidí během pracovního procesu a ty mi cosi vytýkáš na základě tvé logiky, která však nevychází z reálných zkušeností, pak je na místě, abych já se hájil, respektive abych ti to vysvětlil. Ty by ses tedy měla postavit do poizice tazatele, nikoli do pozice mentora. Na druhou stranu jestli máš obdobné zkušenosti jako já a přijde ti, že jsem se seknul, pak bys ses měla postavit do pozice mentora a vysvětlit mi, kde dělám chybu, respektive co ti nesedí, a samozřejmě to podložíš tvými zkušenostmi. Tak nějak bych si to představoval. Vyhnuli bychom se zbytečným nedorozuměním. Já mám zájem se čtenářem diskutovat, ale tak trochu potřebuji mít jasně rozdané role a potřebuji především mít jasno v tom, jestli se čtenářův názor zakládá na jiné zkušenosti, nebo na neznalosti. To je poměrně velký rozdíl. V prvním případě má smysl diskutovat, ve druhém případě má smysl čtenáři vysvětlit to, čemu nerozumí. Například se ptáš, jestli sterilita Lukáše neukazuje na jeho pohrdání. To je zajímavá úvaha a jistě by to tak mohlo být, jenže to nechám na tobě. Já ti (čtenáři) to nebudu dávat po lopatě. Má postava je sterilní. Co ji k tomu vede nebo proč tomu tak je, to si může každý domyslet, přece není důležité, aby to řekl autor a měl takzvaně pravdu. Co když to autor neví? Mé postavy jednají tak, jak se rozhodnou jednat, ale já mnohdy ani nevím, proč to tak dělají. Nezlob se na mě, jestli jsem se tě třeba někde dotknul, nebylo to mým cílem. Já se na to dívám chladně a jen chci mít jasno. Prostě tím směrem se ta diskuse s tebou ubírá. Není to s tebou lehké.

StvN
22. 04. 2011
Dát tip
Nepochopila jsi mou otázku. Ověřuji si tvé kompetence. Také chci vědět, jestli má smysl s tebou polemizovat, případně se ti to snažit vysvětlit.

StvN
22. 04. 2011
Dát tip
Můžu se jenom pro informaci zeptat, kde pracuješ?

StvN
22. 04. 2011
Dát tip
To je otázka. Jestli je moderní čtenář zvyklý na a) vysvětlování a vodění za ručičku a za b) na extrémy. Propast by se samozřejmě dala zobrazit nějakým hezky expresivním způsobem. Druhá otázka je, jestli tohle dokáže správně uchopit někdo, kdo nemá tyhle pracovní zkušenosti. Ta propast spočívá zejména v tom, že ona nepracuje, třebaže toho udělá víc, zatímco on pracuje, třebaže nedělá v podstatě nic. Ale těžko soudit, jak to vlastně je. Každopádně já jsem to plánoval natáhnout ještě asi do trojnásobné délky, takže by se některé věci vyjasnily. Pravděpodobně by se trochu vyjasnilo tvé proč. Neptej se mě prosím, proč je Lukáš sterilní. Jak to mám vědět? Asi to má v povaze, ne? Já jsem to nechtěl pojmout tak, jako třeba Kamil pojal svého Bořka. Já ve svém příběhu nechci používat archetypy, to je děsně jednoduchý. Lidi ale nejsou jenom dobří nebo jenom špatní, nejsou archetypální a nejsou snadno pochopitelní a rozhodně nejsou čitelní tak, aby člověk odcházel s nějakým jasným soudem - tahle postava je taková a tamta je maková. Není to tak. Je to složitější. Chápu tedy, že může nastat rozpačitý dojem a čtenář najednou neví. Otázkou opět je, jestli se takhle dá psát nebo je lepší držet se těch archetypů. Díky za názor. Možná začnu uvažovat o tom, že to dopíšu tak, jak jsem na začátku plánoval.

StvN
22. 04. 2011
Dát tip
Rozumím. Díky.

katugiro
22. 04. 2011
Dát tip
koukám, že jsme se s pár čtenáři shodli ad "zahlédnout neuvěřitelně velikou propast mezi těmi dvěma lidmi" - tu můžeš podle mě znát a cítit ty, ale z toho textu vidět není, protože jsou naopak momenty, kdy se k sobě ti dva přibližují - oba se snaží, aby Lukáš pochopil Majčinu práci; rozdíly v projevu postav pak nejvíc ukazují na to, že Majka pracuje mechanicky, stereotypně, může si dovolit být hlavou i řečí jinde, protože má všechno zautomatizované, a navíc je ženská, tak kecá, zatímco pro Lukáše je každá situace nová, musí se soustředit, zároveň dávat pozor na to, co se děje, a jestli Majka neříká něco podstatného pro práci... a tak dál (už nevím, kde jsem byl)

katugiro
22. 04. 2011
Dát tip
Na začátku jsem se trochu nudil, ale pak mě to - i teď po šesti tejdnech, vtáhlo. Asi reáliema a tím, jak do toho z Majčiných vyprávění prosakuje kontext. Nad povídkou jako celkem váhám... něco mi tam chybí. *

StvN
21. 04. 2011
Dát tip
Neco je verne, neco trochu prehnane, jak uz to byva, kdyz chceme na ctenare ucinit nejaky dojem:)

StvN
20. 04. 2011
Dát tip
Caste pouzivani spojky "a" plus ten pro tebe obraceny slovosled je ucel. Zkus cist pomaleji a frazovat, uvidis, ze pro tebe samotne cteni dostane jiny rozmer. Take zkus chapat, ze ja nepisu nahodne, takze pokud se ti neco zda divne, je to nejspis ucel. Dik za dlouhy koment.

.duke.
07. 04. 2011
Dát tip
dobrý, štěpáne. ten text je dobrej. jen myslím dvakrát po sobě majka vklouzne do pracovních bot bez toho aby se mezitím přezula do pantoflí.. myslí je to dobrá ukázka worku. na to se dá stavět.. rozvinout ten příběh.. je to nástřel.. taková dobře napsaná momentka. nic víc, nic míň..

Kuchot
22. 03. 2011
Dát tip
snad je to tim počasím nebo co, ale já asi vim,cos ty to asi jako...*

Tisovyluk
04. 03. 2011
Dát tip
někdy nás stereotyp udržuje v jistotě, jindy nás vybíjí. stereotyp je typický paradoxní fenomén, jako skoro všechno v životě člověka. pomohla bych Ti, ale teď nemám čas. ale psal jsi spisovně v přímé řeči a pak najednou jsi napsal "špatnej kus" například.ale to je možná Tvým krajem odkud pocházíš, něco zkrátka říkáte spisovně a něco nespisovně, já když už nespisovně tak bych dala i místo mé moje nebo místo není neni například.

Garth
04. 03. 2011
Dát tip
tak o co jde je asi dobře jasné, i ta propast je vidět... lidi jako majka jsou i v jiných oblastech, takže myslím že z popisu jsou oba "zaškatulkovatelní" dobře.. spíš jsem čekal nějakou pointu třeba ve smyslu, že se zjistí, že ta majka vlastně způsobuje větší prostoje a potíže ve výrobě, než jsou benefity z toho, jak je tam dlouho a jak to má "zmáknutý"..

StvN
04. 03. 2011
Dát tip
Dík za reakce. Nejblíže smyslu je Janina. Chtěl jsem především zjistit, jestli je text pochopitelný pro čtenáře, kteří nejsou z oboru, ale jak je vidět, napsal jsem to tak dobře, že jazyk absolutně nebyl překážkou. Bohužel se však ukazuje, že málokdo dokáže zahlédnout neuvěřitelně velikou propast mezi těmi dvěma lidmi, kteří se nepotkali někde u baru nebo v knihovně, ale v práci. Možná je to tím, že jsem předpokládal, že příběh bude pokračovat, pak by čtenář nejspíš nečekal nějakou jasnou pointu, ale užíval by si spíše průběh. Androide - každý lis má světelné závory, takže zranění nehrozí. Pracuje u nás sice poměrně dost Romů, ale rasismus není na pořadu dne, takže taky pohoda. Ucho - nevidím důvod, proč by cikánka nemohla makat dobře. U nás dělá cca 700 lidí různých národností a typů, na různých pozicích a nedá se říct, že by něco z toho mělo přímý vliv na to, jak pracují nebo jak se chovají. Tisovyluk - pomoz mi najít tu rozporuplnou přímou řeč. Jinak stereotyp je něco, co drží lidi při životě a právě ve stereotypu se nalézá určitá krása.

Tisovyluk
04. 03. 2011
Dát tip
jo, a už sis pořídil tu krávu na vlastoruční dojení mlíka?

Tisovyluk
04. 03. 2011
Dát tip
někdy píšeš v přímé řeči spisovně,pak zas nespisovně. nevím, co si chtěl tímto dílem vyjádřit. asi běžný stereotypní nezáživný pracovní den. nic povzbudivého.

*

Janina6
03. 03. 2011
Dát tip
Na to, že se ti dva celou dobu baví o práci, to bylo dost čtivé. Všimla jsem si, že Majka se tím, co říká, snaží i trochu zapůsobit, udělat dobrý dojem, přiblížit se... kdežto Lukáš jen mačká stopky a zůstává věcný, drží se své pracovní náplně. O jídle nebo o lásce, obojí je jen PP...

Prosecký
02. 03. 2011
Dát tip
Dobře napsané, ale přidávám se k ostatním, co tím chtěl básník říci? Neobjevili jsme to?

Garth
01. 03. 2011
Dát tip
no jsem na tom podobně jako Android, ze začátku pohoda, pak už jsem to dočítal spíš abych věděl, jaká bude pointa.. (brutální ani rasistickou pointu jsem ale nečekal:)

Android
01. 03. 2011
Dát tip
No četlo se to samo. Ze začátku dobře rozjetý. Celou dobu sem čekal a bál se, že se Majka moc zakecá a stiskne tlačítka když bude mít hlavu pod lisem a ono nic! Nakonec sem tušil nějakou rasistickou pointu kvůli té rómské kapele, ale zase nic! A ve finále Lukáš ide datlovat do PC, a já hledím s otevřenou hubou, kde sem ztratil pointu, nebo su vážně tak blbé! :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru