Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+16 neviditelných
KRISS
datum / id27.07.2011 / 389062Vytisknout |
autormarrtina
kategorieMiniatury prozaické
upřesnění kategorieROMANTIK
zobrazeno4727x
počet tipů17
v oblíbených2x
zařazeno do klubůPovídka měsíce, ROMANTIK,
KRISS

 

„Týno, jak to že ještě nespíš?“ rozčílil  se tatínek. Přešel přes pokoj a sedl si na kraj postele své dcery. Chvíli na něj hleděla. Ten pohled znal. „Copak je?“ usmál se na dceru a pohladil ji po vlasech. „Víš tati, babička mi dovolila prohlížet starý fotky a já –“ zarazila se. „No copak je Kristýnko, můžeš se mne zeptat na co chceš“ povzbuzoval svou dceru muž. Holčička vytáhla z podpolštáře starou fotku a podala mu ji. Dlouze se na ni zadíval. Na obrázku byla skupina mladých smějících se lidí a v popředí byl on, téměř plnoletý, a držel kolem pasu mladou dívku s hnědými dlouhými vlasy. „Kdo to je?“ ukázala Týna prstem na dívku. Muž se usmál. „To je tvoje tetička.“ Holčička vypadala překvapeně. Měla přece tetu Katku a tetu Jiřinu, ale ani jedna z nich se nepodobala dívce na fotografii. Obě byly blonďaté a modrooké, kdežto tato dívka měla krásné hnědé oči plné touhy po životě. „Moje teta?“ podívala se tátovi do oči a překvapila ji jejich podobnost s těmi té dívky. „Ano holčičko, tvoje teta Kriss. Víš, Kriss je –,“ zarazil se. „Víš, Kriss byla moje sestra,“ oči mu posmutněly. Kristýnka nechápala, „jak to byla tvoje sestra? Co se s ní stalo?,“ vyzvídala Kristýnka. V očích měl slzy, Týna ho takhle ještě neviděla. Popadla ho za roztřesenou ruku, v které držel fotografii, „ budeš mi o ni vyprávět? Tatí prosím, prosím vyprávěj,“ žadonila holčička. „No tak dobře,“ uklidnil se trochu. „Na té fotce jsme s přáteli u Vltavy. Jeli jsme na raftech Vltavu, od Soumarského mostu až do Českých Budějovic. Kriss milovala vodu a já vlastně taky. Moje sestra byla skvělá, byla zasněná a na svět koukala jiným krásným způsobem. Víš, ona ho dokázala poskládat do veršů s takovou lehkostí… Viděla na všem něco dobrého, pořád se smála a každému dodávala energii a radost. Byl to poklad. Víš tam u Vltavy jsme celé večery prozpívali u ohně, ona uměla skvěle zpívat a v noci jsme s přáteli spali pod širákem.“ Holčička ho zarazila, „tati co je to širák?“ Vytrhl se ze svého vzpomínání, „spát pod širákem znamená spát pod nebem, beze stanu, bez ničeho, jen ve spacáku nebo jen s celtou. Nevěřila bys kolik je vidět v noci hvězd. Nikdy jsem si nezapamatoval ani jedno souhvězdí, ale Kriss, ta věděla o hvězdách vše. Celé noci na ně upřeně zasněně hleděla.“ „A tatínku, to jste se venku nebáli? Já bych se venku v noci bála,“ přiznala se Týna a trochu se začervenala. „To já sám taky, ale bylo nás tam hodně a navíc jsme byli v kempech nebo na loukách a tam strašidla ani zlí lidé nejsou. Zato je tam hodně přírody a tu jsme s Kriss měli rádi. A taky ten nezapomenutelný pocit ležení v trávě. Představ si to – ležet v trávě a pozorovat nebe, pozorovat plynoucí mraky, pozorovat letící ptáky, sluníčko… Kriss toužila mít křídla, toužila umět létat toužila být volná jako pták. Vždy nám vyprávěla o té volnosti, o letu nad mořem, byly to skvělé příběhy, ona byla vážně umělec.“ Zasněně hleděl na fotografii náhle se mu vybavovaly další a další vzpomínky z mládí i dětství. Všechny je dcerce vyprávěl. Jak si Kriss zlomila nohu, když skočila z okna půdy s papírovými křídly, jak se spálila při pečení, jak společně hledali vodníka a málem se utopili, jak … Kriss byla skvělá, ale byla i trdlo a jen při málo věcech si neublížila. „Tatí a co se tedy s Kriss stalo?“ Zeptala se nakonec Týna. „Kriss dostala křídla. Tolik toužila pomáhat a chránit druhé, tolik toužila létat, až se jí přání splnilo. Stala se Andělem.“ Muž vstal s postele, „pojď rychle k oknu,“ pomáhal dcerce z postele, „podívej se,  jak ji znám, určitě tam sedí někde mezi hvězdami a směje se na nás!“

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

20.09.2011 16:37:24marrtina
dík
13.09.2011 19:51:51Robinia
*
11.08.2011 11:48:26marrtina
jistě, už jsem dostala několikrát vynadáno :))
10.08.2011 17:45:44StvN
Koukám, že tady nemá smysl nic psát, protože autorka už všechno ví:)
09.08.2011 17:03:26marrtina
děkuji za kritiku, tip, názor ...:)) jsem moc ráda, že se ti to líbilo
09.08.2011 13:12:16Lakrov
redaktor prózy
Někdo možná namítne, že to ze slohového (a především grafického) hlediska není dokonalá povídka. Dovést z pohledu uvedených kritérií text do dokonalejší podoby
by určitě stálo za to a mnoho práce navíc už by to nedalo; stáč jen trocha trpělivosti.
Líbí se mi ta naznačná dětská (hlavně dívčí) podezřívavost (ve smyslu: Táto, co je to za holku, když to není máma?!")
Líbí se mi ta shoda jmen (asi není náhodná, že?)
Líbí se mi onen naznačovaný vztah k přírodě.
Líbí se mi ohlédnutí za časy, které už (málem?) skončily, a naznačení tátova pokusu o přiblížení nálady těch časů svojí malé dcerce.
Vadí mi slovo raft, patřící do oblasti novodobých dobyvatelů přírody a "mistrů světa" na placené atrakci.
"Křídel" je v textu vzhledem k jeho úspornosti možná až příliš...

Ale stejně se mi to líbí.
A co se tedy Kriss stalo, zůstává po dočtení otázka...

Dovedla mě sem upoutávka na soutěž; z nominovaných je pro mě tahle povídka jediná "čitelná". Tip.
08.08.2011 07:37:25Diana
Moc pěkně napsáno *
04.08.2011 07:44:51marrtina
já jsem za tvou kritiku i rady ráda
03.08.2011 20:18:37Janina6
Fajn. Lidi většinou publikujou na Písmáku, aby se dověděli, jak jejich dílo působí na čtenáře, a autoři, kteří soutěží v Povídce měsíce, obvykle nepohrdnou nějakou tou kritikou nebo radou. Ale samozřejmě ti nechci nic vnucovat. Příště už budu vědět.
02.08.2011 23:09:15marrtina
ale jo, já netvrdím, že je to dokanalé, je to jen výlev srdce malé bezradné holky :)), prostě se mi to chtělo napsat tak jsem to napsala, promiň - je mi jedno, že se ti to nelíbí

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.