Meruňka II.

druhý díl, posílám ho na vyžádání... a vyhlašuju soutěž, kdo najde chybějící čárku, má bod :-)

            Nikdy jsem vlastně neměla úplně normální rodinu. Táta se od nás odstěhoval už když jsem byla malá, sourozence jsem neměla a mamka jezdila dost často pracovně pryč – takže jsem byla vychovávaná napůl jí, napůl babičkou, a dohromady vlastně nikým. Z jedný takový pracovní cesty do Afriky si mamka právě přivezla kontakt na toho chlápka, jmenoval se Ahmed nebo jak. Docela dlouho si psali, občas za ní jezdil nebo ona za ním, a vlastně jenom kvůli němu se mamka naučila perfektně arabsky. No, a když jí požádal, jestli by k nám nemoh přijet jeho syn studovat, nejenom, že mu domluvila místo v naší škole – navíc mu ještě nabídla, ať si klidně bydlí u nás. A mě, svojí jediný dceři to samozřejmě nechala jako překvapení. Prostě typický. Navíc jeho příjezd načasovali tak, abych byla doma jenom já – předpokládám, že to udělali naschvál.

            Psala jsem tenkrát nějakou slohovku do školy, když se ozval zvonek. Odemkla jsem dveře a vytřeštila oči. Moje první myšlenka byla, že to je příslušník jedný nejmenovaný národnostní menšiny, kterej nemá kde bydlet, ale to mě rychle přešlo při pohledu na jeho prefektně upravený a sladěný oblečení a nervózní výraz. Za sebou táhnul obrovskej lodní kufr. Zmohla jsem se na pozdrav a čekala, že mi řekne, co u nás hledá, zvlášť s tou příšernou bagáží. Mile se na mě usmál a neřekl ani slovo, protože nečekal, že nebudu mít tušení, co u nás chce, a krom toho v tý době vážně neuměl v angličtině ani kváknout. Trochu nervózně jsem zamrkala a zeptala se, jak můžu pomoct. Odpovědí mi byl tentýž sladký úsměv – v tu chvíli mě poprvý napadlo, že ten kluk není tak úplně ošklivej. Každopádně mi začala bejt zima na nohy, a tak jsem mu řekla, ať se vymáčkne nebo vypadne. Až teprve na kouzelnou větu „Do you speak english?“ se osmělil – zjevně tu větu znal – a vytáhnul z bundy anglicky psanej průvodní dopis, ze kterýho jsem ke svýmu zděšení pochopila, že on u nás bude bydlet a já s tím nic neudělám.

            Usadila jsem ho v kuchyni a po pár větách mi bylo jasný, že je úplně jedno, jestli na něj budu mluvit česky nebo anglicky. Po dalších dvou minutách „napjatýho“ mlčení jsem mu udělala čaj, česky ho instruovala, ať tu moc nezlobí, že mamka přijde a postará se o něj, a šla se zas do pokoje učit. Mamka přišla večer a z Faruqa měla obrovskou radost. Vysvětlila mi konečně pořádně, co u nás chce a, ať jsem na něj milá, že u nás bude nejmíň rok.

No potěš, mami, a já si myslela, že jsi aspoň trochu normální.

    „Jak mam bejt milá na někoho, kdo mi zjevně nerozumí ani slovo??“

    „Vždyť Ahmed říkal že umí anglicky!“ Dorozumívala se s ním totiž výhradně arabsky.

    „Ten kluk neumí anglicky ani koukat, mami...“

    „No, tak ho to aspoň naučíš. Neboj, jen co se osmělí, uvidíš, že si s ním popovídáš.“ Zeptala se Faruqa arabsky, jak je to s jeho angličtinou – a to nešťastný ne jsem tehdy z odpovědi pochopila i já.

 

            Lucko, on miluje Péťu, prej jí to včera psal...!

            Lucko, koukni co mi napsal!

            Lucko, myslíš že bude rozumět když mu řeknu že mi není lhostejnej?

            Lucko, Lucko, Lucko, Lucko!

            Proč se ti aspoň trochu nelíbí?

 

            Problém byl samozřejmě v tom, že holky nevěděly, že ten kluk bydlí u nás, nevěděly, že za jeho pokroky v angličtině můžu já, a že díky mně a mamce navíc začíná rozumět některým českým slovům. To byla další taktika mojí skvělý máti – nikdo nesmí vědět, že ten kluk bydlí u nás. Proto mu taky půjčovala svoje auto a já musela jezdit tramvají. I Fandovi vysvětlila, že to ve škole nesmí dát najevo a tím mu nevědomky zařídila bezmeznej obdiv celý ženský poloviny školy. Fanda se se mnou samozřejmě pokoušel skamarádit, ale nebylo mu to moc platný, ze začátku mě doopravdy štval. Tím svým playboystvím, tím jak balil všechny holky, nebo už tím svým příchodem, za kterej sice nemoh, ale taky nemoh čekat, že se bude stačit usmát a já ho pozvu dál, i když je totálně neznámej. Při našich hodinách angličtiny ho ale nějaký flirtování ani nenapadlo – dost mě překvapil tím, jak byl  snaživej a učenlivej, brzy si se mnou docela plynně povídal. Proč to tají ve škole, mi bylo záhadou, dokud jsem si nevšimla, jak mu to všechny ty slepice žerou. Klidně si s nima o přestávce sedával a nechával si vysvětlovat věci, který už dávno znal, jen aby jim moh koukat do výstřihu a culit se na ně tím svým exotickým úsměvem.

 

*   *   *

 

16:12   Péeéťulinka                                                  4.3.2010

            Lucko, a všimla sis jak na mě dneska Mumu koukal?

 

Mumu dneska koukal i na mě. Právě teď – stál totiž ve dveřích mýho pokoje a tvářil se dost nervózně, zřejmě jsem přes hlasitou hudbu přeslechla zaklepání a on nevěděl, jestli smí nebo nesmí vstoupit. Ale už tam stál.

    „Hi, Faruq, stalo se něco?“

   „Hi, Lucy. Nic. Jenom se trochu nudím. Nechceš se se mnou ještě chvíli učit?“ Tvářil se najednou nějak ztrápeně. Napadlo mě, jestli to s tou odtažitostí nepřeháním – zvlášť tady doma. Neměl tu nikoho a já, místo abych se s ním bavila, píšu domácí úkoly a drbu ho s kamarádkama.

   „Pojď dál, Fanda. Učit ne. Ale tak... můžeme si jenom tak pokecat, ne?“ Usmála jsem se na něj. Vážně byl hezkej – když se mě nesnažil okouzlit tak snad ještě hezčí. Moje odpověď ho asi trochu překvapila, zavřel dveře a pohlédl mi přes rameno na monitor. Bylo mi to jedno, vždyť česky neuměl – náhle si ale všimnul slova Mumu a soustředěně se zahleděl na mojí debatu s Péťou, jako kdyby chtěl rozluštit o čem si povídáme.

   „Koukni, Fando, píše mi o tobě – už zase...“ Překvapilo ho to.

   „Vážně? A co o mně píše?“

Přeložila jsem mu kousek naší debaty. Najednou se začal červenat – on!

   „Přece jsi nečekal, Fando, že se jim neubudeš líbit! Vysokej, exotickej, tajemnej, navíc je pořád všechny balíš a svádíš.“

    „Ale to je u nás normální, dvořit se slečnám, Lucy, proč to vaši spolužáci nedělají?“

    „V Česku je to jiný Fando. U nás se dvoříme jenom těm, se kterýma.... který si chceme vzít, víš. Ale klidně to dělej dál, ty holky jsi tím všechny dostal do kolen, zbožňujou tě.“

    „I ty, Lucy?“ Jestli se mi líbíš? Sakra, když se teď na tebe tak koukam... Egypťane.

   „Ne, já ne Fando. Nemůžou tě milovat všichni!“

---