Naopak

Sedě mezi přáteli se zalykám samotou

Můj autopilot se směje s nimi

mé oči zejí němotou

Všechny myšlenky mají svůj význam

Dokud je nikdo nevysloví.

Podívat se proti slunci do sklenice plné vody

A topit se v utopických představách

jako v drahém saténu chladného ložního prádla

Řekneš mi, že mám vše, o čem lze mluvit

To je však přikryto mléčnou clonou

Na co není pozdě a na co už je?

V záři světla tápu po hmatu

A čekám, kdy něco bude naopak.