zvířátka dávají lásku přímočaře a nechtějí nic za to...možná to pohlazení.
dík za zastavení, Meraldo
tak placu, moje psi holcicka je jedina radost, ktera zatim neublizila. Nijak. Nikdy. Jen dava. Nevim, co bych bez ni......
je to divné, přestala zatím růst, ...blbá bulka
díky, Tony, díky sestřičko, ...
je to moc smutné...,je mi to opravdu líto,Seb***
posílám pro zvířátko to nejjemnější pohlazení
Díky.Veterinář mi nechtěl dát ani analgetika po operaci, když naříkala. Uklidnili jste mi, že to poznám.
Proč vlastně pejskové nemůžou užívat analgetika nebo i opiáty a my s nimi být až do konce???
...já nevím co napsat,snad jen,že Max to věděl
a šel radostně,jako když se loučíš.
Bylo to rychlé,rychlejší než smrt.
Měl jsem ruku v jeho tlamě,dýchal klidně a pomalu,
pak jen náhle otočil hlavu dozadu,podíval se,
položil na mou dlaň.Já ho hladil,on už nevěděl.
Veterinář s dcerou slzeli víc než já,
poprosil jsem,
jestli nemají dávku pro mě,na potom.
Rozbrečeli se,protože věděli*
Loni jsme taky museli nechat uspat našeho pejska... a dnes jsem se dozvěděla, že kočičku, kterou jsme před rokem vezli do Znojma a noví majitelé z ní měli velkou radost, přejelo auto...
rozbrečelo mě to, věřím, že to zvládneš, držím Ti palce
Bolest je společnice
nepotřebná
naději přeji
T
Taky jsem měl pejska, spinká mi na zahrádce pod třešní ... Drž se
Sebastiano, to je mi moc líto... Těžko se hledají slova pro útěchu, jen snad, že naděje umírá poslední. Třeba fenečka nad nemocí zvítězí, moc bych jí to i Tobě přála.
Sebastiano, to je mi moc líto... Těžko se hledají slova pro útěchu, jen snad, že naděje umírá poslední. Třeba fenečka nad nemocí zvítězí, moc bych jí to i Tobě přála.
brack- před půl rokem se tohle stalo Betynce mojí mámy. Čtrnáct dní po operaci se jí začaly dělat bouličky, které rostly, mokvaly a je tu typický i zápach, sladký zápach rakoviny, který jako zdravotní sestra neomylně poznám. Betynka jen tiše naříkala a trvalo, než jsem maminu umluvila, aby ji nenechala trápit. Uvidím, moc nadějí si nedělám, je si to dost podobné.
me strasne dojala ta veta, jak ten kocour ji vypackuje nejlepsi kousky, nez ten talir obehne.
sebastiano, jsi moc hodna, je videt, ze jsi se te fenky ujala, a ze ji mas moc rada.
co kdyz ta bulka je neco nezhoubeho? vis to jiste?
*********************
Poznáš to, Seb.Ona ti to řekne, jen musíš být u ní a pak sebrat všechny síly.
díky všem, jen se bojím, abych vystihla ten moment, kdy už bude chtít i ona.
Už to bude pět let, co moje kamarádka nejmilejší má hrobeček v koutku zahrady. Četly jsme si myšlenky navzájem, a tak jsem věděla, že už to musí být a ona věděla, jak nerada to dělám. Usnula mi v náručí, zbyl mi jen obrázek na monitoru... */
Napsalas to moc pěkně, tohle samé jsem prožila se svou fenečkou, byla jsem s ní.*
Sebastiano, mě se to teda dotklo, protože vím o čem píšeš...já svou fenku před uspáním ani neviděla, byla jsem pryč a naši mi to řekli, až po 14-ti dnech. Je to 5 let a ještě to bolí. Rozplakala jsi mě, děkuju /******
no smrt je zrovna jedno z témat, který se mě hodně dotýká. Po většině povídek, miniatur, básní...zaměřených na ni, cítim pocity úzkosti a smutku...po přečtení tohoto ne.
todle nemuzu ani cist, jsem takle vez nasi fenku,sry, nebudu to cist-.--
Písmák