Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMarina Cvetajeva - Setkání
20. 09. 2011
16
28
3966
Autor
heartrate
Марина Цветаева
ВСТРЕЧА
Вечерний дым над городом возник,
Куда-то вдаль покорно шли вагоны,
Вдруг промелькнул, прозрачней анемоны,
В одном из окон полудетский лик.
На веках тень. Подобием короны
Лежали кудри... Я сдержала крик:
Мне стало ясно в этот краткий миг,
Что пробуждают мертвых наши стоны.
С той девушкой у темного окна
— Виденьем рая в сутолке вокзальной —
Не раз встречалась я в долинах сна.
Но почему была она печальной?
Чего искал прозрачный силуэт?
Быть может ей — и в небе счастья нет?
Marina Cvetajeva
SETKÁNÍ
Nad městem večer tiše převzal stráž, zas vagón za vagónem míjel pražce. Vtom kmitla tmou, podobna bělozářce, za oknem vlaku napůl dětská tvář. Na víčkách stín, a místo svatozáře záplava vlasů. Ztratila jsem řeč: to poznání mnou projelo jak meč, že probouzívá mrtvé lidský nářek. Tu, která seděla tam za oknem - zjevení z ráje v kupé železničním - jsem potkávala na svých cestách snem. Proč však byl smutek na tom líčku dívčím? Co hledá, silueta tesklivá? Což ani v nebi štěstí nebývá?
28 názorů
nechci to přeložit celé, protože se ti to tak povedlo, že se to nedá trhnout
fakt :)))
Honzy, děkuju :)
a Květoni, kdyby mi nikdo jinej nenapsal nic hezkýho, tak tvoje ocenění mi úplně stačí, fakt děkuju!
dík, sveřep, ale to dívčí líčko tam nechám - v tom verši mám jedinkrát v celé básni slovo "dívka", nechci to mít až tak volné, chci tam mít podobný formulace jako v originále a co nejmíň si toho přidávat sama ze sebe, víš?
ale ten tvůj nápad je taky pěknej, nechceš to zkusit přeložit celé? do uzávěrky je ještě fůra času
je to krásná báseň a graduje v závěru, tam bych vyhodila dívčí líčko určitě, a ovšem je tam potíž s iskal, oceňuji, že ses vyhnula ženskému rodu,nechala bych miulý čas, dále s průzračností problém...
zkusila jsem to takhle:
-------
(zjevení v železničním kupé)
...
proč však šel s ní jen stín a smutek?
co průzračný její profil tu hledal?
štěstí, které jí nebe - nedá?
/trochu volnější :))) /
Marcela.K.
20. 09. 2011Marcela.K.
20. 09. 2011Květoň Zahájský
20. 09. 2011
Marcelo, probouzívá jako dělává, čekává.. ne?
Tartaro, bělozářka liliovitá je botanický název :) a děkuju!
Marcela.K.
20. 09. 2011
děkuji, sveřep! on ten poslední verš neskýtá tolik možností překladu, obracela jsem to ze všech stran, tak možná tahle verze posledního dvojverší - co myslíš?
Co hledá, silueta tesklivá?
Což ani v nebi štěstí nebývá?
působivé.
poslední sloka trochu slabší než originál, pokud mohu posoudit, nicméně T
díky díky moc, a já sem tedy dám věrný překlad pro ty, kdo ruštinou nevládnou, ono se to hodí i pro hodnocení soutěžních příspěvků:
Nad městem vznikl večerní dým,
kamsi do dáli pokorně jely vagóny.
Náhle prokmitla, průzračnější než sasanka,
v jednom z oken polodětská tvář.
Na víčkách stín. Jako koruna
ležely kadeře... potlačila jsem výkřik:
v tom krátkém okamžiku mi náhle bylo jasné,
že naše nářky probouzejí mrtvé.
S tou dívkou u temného okna
- zjevením ráje v nádražním ruchu -
jsem se nejednou setkala v dolinách snu.
Ale proč byla smutná?
Co hledala ta průzračná silueta?
Je možné, že pro ni - ani v nebi štěstí není?
Především druhá sloka je výborná. Řeč meč sice není nic světoborného, ale kupodivu to v konkrétním použití zní přirozeně a pěkně. Záplava vlasů místo svatozáře je skvělá. Škoda že nedovedu posoudit vztah k originálu - neumím rusky.
To se mi líbí, podařilo se ti přesně "stopovat" předlohu a přitom to působí přirozeně.
No vida! Divila bych se, kdyby sis to nezkusila. Velice zdařile přebásněno.
Tohle byl dost těžký rým a tys to vyřešila skvěle:
"....Ztratila jsem řeč
to poznání mnou projelo jak meč,"
***
přidávám jako mimosoutěžní příspěvek, a dovolím si ještě jedno avízo :)