Nádraží

Tak nerad (vlastně i rád) čekávám

na nádražích

Protože mně vždycky připomenou tebe!

Vlaky to jsou tvoje slova

která slyším ze všech stran a neustále

mi projíždí aortou mého srdce a tříští se ve stěnách vlásečnic

a jejich saze mi co chvilku ulpívají v očích, které pálí

a přes které nic nevidím

Pískot lokomotiv mi plní a ucpává uši

jako vagóny nádražní depa před půlnocí

Jsem tebe plný jako kouře a dehtu co tu dýchám

Ale stejně čekám

čekám, až jednou

některým tím vlakem přijedeš

já přistoupím

a pojedem spolu tak daleko

až poslední vagon

BUDE Takhle malinký

a lokomotiva

se porouchá někde v polích

---