ALOIS NEBEL aneb Miloš Hrma se vrací

Když na začátku filmu hlas Miroslava Krobota pomalu předčítá jednotlivé zastávky na trati kolem Bílého potoka v Jeseníkách a časy z jízdního řádu, není to jen režisérova kratochvilná hříčka s divákem. Jestli si chcete tenhle snímek opravdu vychutnat, vyžaduje to totiž od vás aspoň minimální připravenost. Právě monotonní řeč jízdního řádu vám pomůže zpomalit, naladit se na frekvenci, kterou vysílá les.

Pokud v úvodní sekvenci temného lesa zachytíte i parohy jelena, máte vyhráno, jste naladěni. Už sedíte pohodlně? Tak vidíte, jak to funguje.

Alois Nebel je těžko definovatelný. Tedy pokud jde o film. Nabízí se zjednodušující označení „animovaný hraný film“, které ovšem zdaleka nevystihuje techniku, jakou je snímek zpracovaný: děj zahraný živými herci je počítačově převeden do podoby animovaného filmu nebo chcete-li komiksu. Některé prvky jsou ovšem i v animovaném filmu ztvárněné „klasicky“ reálně, což snímku velmi silně přidává  na plasticitě a autentičnosti.

Alois Nebel jako postava je definovatelný o něco lépe. Celoživotní osamělý nádražák, co zdědil povolání po otci, rutinně řídí svou stanici Bílý potok. Jen občas „vidí nějakou mlhu“, jak se později svěří na psychiatrii. I když je ve filmu zlomový rok 1989  zobrazen jen v náznacích, případně jako kulisa z televizní obrazovky, do života Aloise Nebela vnese nová doba nejistotu. Poté, co přijde o práci, se vydá  (se stoickým klidem sobě vlastním) do Prahy, aby našel práci novou. To se mu sice nepovede, ale zato najde paní Květu, toaletářku na Hlavním nádraží. Že se jedná o osudovou ženu, zjistíme až na konci filmu, kdy je Nebel už zase zpátky u dráhy v Jeseníkách a paní Květa se za ním v dešti a bouři vydá, aniž by přesně věděla, kde ho vlastně najde…Mlčenlivé setkání těchto dvou osamělých v hradlářské boudě bylo pro mě nejsilnějším okamžikem celého filmu.

Miroslav Krobot se do role stárnoucího nádražáka hodí velmi dobře, i jeho „animovaná“ verze je životná a uvěřitelná. V detailních záběrech pohybujících se očí  někdy rozdíl mezi „živým“ a „animovaným“ hercem úplně mizí. Karel Roden v roli pronásledovaného mstitele Němého (některé záběry nás posouvají historií zpět až do roku 1945, kdy byli z českého pohraničí odsunuti sudetští Němci) dokáže celý film odehrát beze slov. Alois Švehlík si zahrál tajemného správce autokempu, který prostřednictvím svého syna Wachka kšeftuje se sovětskými vojáky. Všechny hlavní i vedlejší role, právě tím, že byly nasazeny na reálné herce, zůstaly i v „komiksovém“ podání lidmi z masa a kostí.

Film se celou dobu drží pomalého tempa (čtení z jízdního řádu, zmíněné na začátku, se dokonce několikrát opakuje…), pohyby postav  i hudba (že by se díky Nebelovi dočkal Václav Neckář comebacku?)  jsou úsporné a přirozené, všechno do sebe zapadá s dokonalou přesností. Ve srovnání s aktuálními 3D animovanými filmy z hollywoodské produkce se může černobílý Alois Nebel možná cítit handycapován, ale stejně tak mu právě tahle jeho výjimečnost může přinést mimořádnou pozornost diváků.

Menzelův Miloš Hrma z Ostře sledovaných vlaků si vysloužil Oskara. Dokáže to po pětačtyřiceti letech i jeho kolega Alois Nebel?  

Alois Nebel

režie Tomáš Luňák, předloha Jaroslav Rudiš a Jaromír 99.

vyrobil Negativ s.r.o. 2011

www.aloisnebel.cz