Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Súťažné dielo č. 1, 16. kolo

14. 10. 2011
2
2
986
Autor
T.K.

To Harriet

Čí je ta láska, jež prozařujíc svět
odráží jedový šíp jeho zhrdání?
Vřelá a vlídná chvála čích vět
je nejsladší odměny ctnosti podáním ? 


Pod čími pohledy duše má ožívala
rostouc a zrajíc pravdou, cudnou odvahou ?
Čí očka, na něž jsem láskypln zřel, mě hladívala
a měla mě k větší lásce k lidstvu (s rozvahou)? 


To na tvá, Harriet ! Bylas mou myslí zjasněnou 
bylas inspirací mé písni
jsem tady s touto tvou luční květenou, 
kterou jsem já jen do věnce stísnil. 


Do prsou vtiskni si tento slib lásky
a věz, ač časy se mění a léta plynou,
veškeré kvítky, ty v mém srdci krásky,
zasvěcením lásky tobě slynou.


2 názory

heartrate
19. 10. 2011
Dát tip
náhodou, mě ta archaičnost přijde naprosto přiměřená, přirozená, perfektní a určitě ne jako za každou cenu, Shelley byl přece současníkem Máchy, respektive ještě o trochu starší, a vzpomeňte si na Máj: hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj atd je to moc hezky a věrně přebásněné, já se trochu divila, že se autor/ka dala cestou rýmování s nepravidelnou délkou veršů, zatímco původní dílo je nerýmované, ale s pravidelným rytmem.. vím, u překladů z angličtiny je to zachování délky za cenu osekání obsahu, to už se opakuju.. a ty rýmy se mi moc líbí ať je pro čtenáře aspoň nějaké porovnání k dispozici, já bych asi šla cestou zachování rytmu a dala bych to nějak takhle (omlouvám se, že to vkládám sem, ale na samostatné vložení to není, moc jsem si s tím nepohrála, nějak nemám v poslední době času nazbyt): Čí je ta láska, světem zářící, jež šípy pohrdání odráží? Čí je ta chvála, ctnosti uznání, odměna nejsladší? Před čími zraky duše ožívá zralejší v pravdě, ve cti smělejší? Do očí čích jsem lačně nahlížel a svět měl rád tím víc? Do tvých, ó Harriet! Mou myslí nejčistší a inspirací k písním bylas ty, tvé jsou ty rané květy divoké, z kterých jsem věnce vil. Do hrudi vtiskni lásky zástavu, ač roky jdou a čas vše mění, věz: každičký kvítek, který v srdci mám, tobě je zasvěcí.

Muamarek
19. 10. 2011
Dát tip
Škoda, že je toto dílko v soutěži jediné. Nicméně to nemění situaci, že je to dílko zdařilé, i když mi přijde, že až trochu moc do očí bije snaha obléci ho do archaična za každou cenu... Každopádně se mi jako celek líbí a dávám tip, Marek

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru