Čekání

I

Zastávka v čase,

já sledována, on sledujíc,

kroky zamrzly nám v nohách

doufáme pouze,

                že plamen SE zažehne,

                že led SE roztaje,

že vášeň nás vznítí,

že NĚCO se stane.

A tak tam stojíme,

dnes jako včera,

každý se modlíme,

ať druhý to nevzdá,

ať promluví do ticha,

ať osedlá koně,

a v rukou otěže,

přijede pro něj.

……………………………………………………………………….

Ticho se změnilo,

začalo tikat,

namísto vakua,

je tu teď řeka.

II

Oněmněná časem,

zchromená strachem,

přemýšlím o mostě,

nereálné spáse.

…jenže…

S časem na síle nabírá,

vím, že mě strhne,

tak stavím úkryt,

alespoň své touze.

K němu přidám zvoneček.

 A jednou až se odvážíš,

přejít po vachrlatém mostě,

tvé srdce ho rozezní,

já se vydám nazpět.

Možná.