Ježíšek naruby

Ekse Kutor byl spořádaný muž. Ráno vstal, ozdobil stromeček, zabalil dárky a připravil kapra na večer. Ve čtyři hodiny si uvázal kravatu a nastoupil do auta. Jel zasněženým městem a myslel na to, že bílý sníh vypadá hezky, když na něm leží žluté světlo lamp a byl rád, že jsou konečně Vánoce.

Zaparkoval před jedním z panelových domů na kraji města. Když mu ve třetím patře otevřela stará žena ve sváteční halence, usmál se a řekl: "Dobrý večer, jsem pan Ekse Kutor a přišel jsem vám zabavit majetek, který máte v bytě." Podal ženě několik složených papírů a řekl: "Podepište mi, prosím pěkně, že souhlasíte se zabavením majetku a ty další stránky také. Můžete si je přečíst, jestli chcete."

Vstoupil do bytu. V ruce držel arch s kulatými červenými samolepkami, které systematicky lepil na nábytek a na věci. Žena řekla, že jsou přece Vánoce. Ekse Kutor se usmál a ukázal jí, kde v papírech najde přesné lhůty, které všechny vypršely právě v tento den a v tuto hodinu. "Pořádek dělá přátele," řekl a lepil samolepky na předměty, které byly poskládané kolem stromečku. Zatímco Ekse Kutor pracoval, žena říkala, že jí to nemůže udělat, svírala ruce, plakala a seděla na židli se složenými papíry na kolenou. Pak řekla: "Proč to děláte?" a Ekse Kutor se usmál a řekl, že bude brzy po všem.

Bytem se zatím procházeli dva vysocí muži a měřili nábytek. Hodnoty zapisovali do seznamu, pak si oblékli rukavice a popruhy a  jeden řekl: "Začneme tady," a odnesli tu největší skříň. V osm hodin řekli "padla" a chvíli nato se v bytě rozhostilo sváteční ticho. Vůně jehličí se snášela na zem, na které stála postel, několik menších předmětů a židle, na níž seděla sklíčená stará paní. Ekse Kutor si v ruce srovnával podepsané papíry a pak řekl: "Příjemné prožití svátků, a kdybychom se neviděli, tak i šťastný Nový rok."

Cestou domů se nechal unášet pocitem klidu, který doprovázel jeho vůz zasněženými ulicemi města a těšil se, až si osmaží kapra a rozbalí dárky, které si sám koupil.