Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZ dopisů - - -; úkol první
Výběr: Danielane, Markéta, Jinovata, Zuzulinka, Janina6
04. 02. 2012
28
34
5342
Autor
egil
Portrét zmizelého
O lidech, kteří v našem životě zanechali hlubokou stopu, a pak je vzal čas – jde o nich psát, aniž by člověk spadl do patosu, lítosti, bolestínství? Jak se udržet těsně za tou křehkou hranicí kýče… Jak při psaní potlačit svoje ego (aniž by se člověk musel podrobovat nějakému násilnému sebezapření), jak zkrotit jeho exaltovanou hegemonii, která tak touží se vyslovit, zhmotnit, ztvárnit a zaclánět podstatným souvislostem… To všechno se pokusím nějak zahrnout do svého prvního úkolu pro tebe.
Nejdříve ti rozepíšu postup – vychází mi na sedm kroků. Pak ti ve zkratce přiblížím, jak rozumím pojmu „báseň“. A nakonec přidám ukázku a stručný rozbor pro inspiraci.
I.
První krok: vyber zmizelého (či zmizelou), o němž (nebo o níž) budeš psát…
Druhý krok: ještě než načneš papír (který už ovšem máš při ruce):
Udělej si čas… Jdi na místo, které znáš, a víš o něm, že tě uvolní a osloví tvoje emoce – je na tobě, jestli to bude exteriér nebo interiér. Vybrané místo může, ale nemusí evokovat zmizelého, o němž/či pro nějž jsi se rozhodl psát.
Třetí krok:
Odevzdej se místu. Je na tobě, jak a kde to provedeš. Nech se místem prostoupit – buď svýma očima. Vnitřníma, vnějšíma… Žádné přemýšlení, jen přemítej; plynule se přelévej z vteřiny do vteřiny. Dokud se ti v mysli nevytvoří „prázdný list papíru“.
Prázdný list papíru, to je svoboda. Nespočet možností. V modu potence je v té zdánlivé prázdnotě přítomný každý verš, který bys „tady-a-teď“ mohl napsat.
V téhle chvíli jsi si blízko, velmi blízko. Jsi čistý. Všechny bolesti a nejistoty jsou bolestmi a nejistotami času. Ne tebe.
Protože ty – za předpokladu, že už nastala TA chvíle – právě padáš do tvůrčího vytržení. Jsi doslova vytrháván z vnějšího času.
Čtvrtý krok:
Začni myslet na zmizelého. Upři se na něj. Celý…Nech hlavou proplouvat utkvělé situace – pozitivní i ty melancholické či tíživé (jednostrannost plodí kýč). Pomalu zaostřuj…
Pátý krok:
Tohle je důležitá fáze... Celá se odehrává v tvé hlavě… Měň ohniskovou vzdálenost – z celku se přesouvej na detail, zaostřuj na věci, předměty, klidně úplně obyčejné – prostě na konkrétna…
Na prázdném papíru ve tvé mysli začnou probleskovat (nestabilní) slova.
Šestý krok:
Vezmi papír – jednotlivá slova zapisuj. Třeba: do jednoho sloupce věci (substantiva), do druhého barvy, do třetího slovesa.
Sedmý krok: Píšeš verše.
Tvým cílem je – mimo jiné – napsat báseň, která nebude „egoistická“, a přesto bude pravdivá. Je důležité správně uchopit slovo „pravdivost“… nejde o to nutně popsat „jak a co se přesně stalo“. Jde o to, aby byl v básni zachycený (~ lapený) kus hmatatelného světa. Klidně můžeš fabulovat. Pro nikoho jiného než pro tebe totiž není podstatné, jestli se „to“ přihodilo do detailu tak a tak. O tebe už nejde. Jde o báseň, kterou napíšeš a opustíš, jde o svět, jehož jsi sice součástí, ale nikoli středem.
Sedmý krok:
Tak. Nyní už jsi tvůrce. Panteistický bůh… Rozpouštíš se do věcí, které o tobě svědčí a hovoří, aniž bys musel nahlas vyslovit zájmeno „já“. A ve chvíli, kdy zazní tvůj autorský hlas, zní stejně zřetelně, jako hlasy věcí, které se v tobě smysluplně pojí a splétají.
Píšeš báseň. Báseň píše tebe.
II
Pár poznámek ke slovu "báseň"
V téhle části se ti pokusím nastínit, jak vnímám poezii… kdyby tě to začalo nudit, tak prostě celou II. část přeskoč…
___
Neexistuje žádné prosté „o čem“. Báseň, kterou lze takřka beze zbytku shrnout do prostého sdělení (říct to jinak, stručněji, přiléhavěji), postrádá důvod (smysl) své existence.
V poezii – alespoň jak já ji vnímám (v té, která je mi blízká) – jde o určitý druh přiléhavosti (přilnavosti) – ke tvému světu, k vnitřním stavům…… Slovo výstižnost má myslím podobný význam, ale omezený jen na verbální vrstvu.
Může ti přinést skutečný pocit naplnění, když napíšeš báseň, o níž budeš vědět, že jsi v ní zachytil něco skutečného. Něco podstatného (pro tebe, jistěže pro tebe)… Budeš cítit, že reflexe, obrazy přiléhají.
Například: dlouho se mi honila hlavou vize bezuzdné zvířeckosti. Takové té bezhlavé, studené, nekontrolované. A pořád se mi to jako téma nechtělo podvolit. Až pak jsem si zapsal v rámci cyklu Ve strojovnách (to byl tehdy, v roce 2005, takový můj básnický Matrix):
Složené oči ostružin
v mezerách mezi plaňkami
pily tmy oblé a studené
jako zvon Chcípáček za všechny padlé
Listonoše.
A za plotem cvičiště vlčáci –
seřízení tak spolehlivě, až zdálo se,
že strach stačí oslovit jménem,
zavelet Stopa!
a Hledej!
A bylo to. Věděl jsem, že jsou ta slova skutečná, pravdivá, protože skutečně přiléhají k něčemu v mém světě, k mému vnímání.
_____
Oprosti se od statického vnímání pojmu báseň. Jistě, v jedné rovině báseň je artefakt, který můžeš hodnotit objektovými měřítky (jak je text formálně propracovaný, syntax pročištěná apod.).
Ale text sám o sobě? – co to je – pouhá kostřička z písmen. Teprve když je text čten, když se rozsvítí, když se začne „něco dít“ (událost četby), teprve tehdy…..
Ono není možné oddělit jedno od druhého (obsah a formu; kostřičku a událost) – podobně jako člověk má svoje tělo a zároveň tím tělem je.
III
A na závěr ukázka, jak jsem kdysi (v roce 2004) „portrétoval zmizelého“ já. V textu se střídají prosté transparentní věty (většinou když promlouvá autorský subjekt „a já poslouchal, jak z tebe…“, „kdosi vzal moje oči…“) s hutnými obraznými evokacemi tehdejší atmosféry.
Ale v těch evokacích nejde jen o vytváření kulisy – věci zde plasticky ožívají, stávají se aktéry… Jsou stejně podstatné (ne-li podstatnější) než autorský subjekt…
Až budeš psát, především si celé to vytržení užívej. Vybalancuj poměr mezi záměrným a mimozáměrným. Netrap se nadmíru. Ale nauč se škrtat – napiš třeba skicu jedním dechem, a pak ji doplňuj, škrtej, přepisuj, domýšlej…. Vytvoř verzi, seškrtej ji… napiš druhou, nech z ní třeba dva verše – sluč obě verze do jednoho celku… Hraj si, zkoušej to. Nepíšeme počítačový algoritmus, ale báseň.
V chatě jako po vymření
dědovi (1906-1990)
Slunce jako kladka
spouštělo
provazy vedra do oken
a já poslouchal, jak z tebe
mluví pozdní stromy.
Z těch odpolední na verandě
zbyla fermež začpělá do tvých košil
ve vyvrzané kredenci,
jako by pach mohl mít knoflíčky
a rozepnout se popaměti.
_____
Prolistovaný štůsek
Světů v obrazech proložených prachem,
pár lejster, inkoustová tužka,
tvoje fotka:
pavučiny si osobují
nárok na tvé vlasy.
Kdosi vzal moje oči,
obrátil je dovnitř a vysypal.
Ohně někdy chodí v kruhu
dědovi (1906-1990)
V kůlně, nade dveřmi,
vidím vosí hnízda:
jako by trámy chtěly kapat dřevo
z plodů
nalitých popelem.
Přítmí, které hmatám,
načichlo kouřem;
ale ohně jsme tehdy zasypali – –
vzpomínám si:
stromy věšely do větru
vůni přezrálých jablek
a můj odraz ve tvých očích
mi najednou byl malý.
_____
V zahradě,
kde jsem hryzal do kyselých angreštů,
a potom říkal: Dědo, to keře ještě nedozrály . . .
ale pařníky byly zavezené senem,
tráva po kolena
a třešně prasklé jako srdce.
34 názorů
nojo, ale z možnosti se tím, že ji rozepíšeš do kroků a že to píšeš v tý formě "vyber zmizelého" se návod stává, nebo jej evokuje, čímž se dostáváš do jakési expertní pozice, což je myslím právě docela egoistické.. jako ukázka tvýho způsobu by mi to přišlo prima, tahle forma mě spíš rozčiluje.. v případě, že to někomu prospěje v jeho vlastní tvorbě: fajn..
.duku., jak jsem napsal už někomu výš: "...tohle totiž není žádný univerzální návod 'jak psát poezii' (nedej bůh - 'tu správnou'). Je to možnost, jedna z mnoha. Nic víc, nic míň."
připomnělo mi to tohle: http://www.youtube.com/watch?v=2usvKfgBjGo
a myslím, že to nejde.. že prostě na psaní nejsou návody.. můžeš napsat svůj postup, ale nemůžeš ho takhle zobecnit
Zaujímavé poňatie písania.
Tretí krok niekedy vyskúšam, pripomína zenovú meditáciu.
Všetkým: Neviete, či nie je nejaká (odborná) literatúra, ktorá by sa touto metódou zaoberala alebo ju hodnotila? Dík.
snad si z toho mnozí poberou příklad a bude tu přecijen čtitelněji.
i celé je to jako nějaká experimentální báseň :-)
Ano. Je to krásný text. Děkuji Dani... Mi došla hrozná věc... Jsem chodící ego.
Nezbývá než hledat nějaký budhistický klášter, jinak mám po psaní.
Trhá mě to.
noc na spadnutí
05. 02. 2012blboun nejapný
05. 02. 2012
"technologie" zni mi tady az jako nechtene vydany neslusny zvuk:D, sry, a2a2.._:D
...kdyz vynecham "kroky",:D, texty mistama az krasny....asi jsem, jak(mi) rika Jamek, porad jen vesnickej krupan, po kterym steka mestska vomacka:D
Znovu konstatuji, že máš mimo již známé tvořivé schopnosti psát poezii i stejnou schopnost metodicky a srozumitelně přispívat k pochopení její "technologie."
Ano, je tam připojena ukázka, jak jsem portrétoval zmizelého já v r. 2004, ale nikde není řečeno, že jsem postupoval podle výše zmíněného návodu (protože prostě nepostupoval, to je celé)... Celý tento text vznikl bezprostředně po listopadových tvůrčích dílnách ve Sv. Janu pod Skalou, kterých jsem se účastnil jako spoluorganizátor. Lektoři razili jakousi popisně hravou linii.
Asi týden poté jsem sepsal tuhle introspektivní alternativu. Chtěl jsem manifestovat některé tvůrčí principy a duševní techniky, které jsou mi blízké. Sedmistupňový algoritmus je jenom pomůcka, kterou si každý - koho text osloví - může upravit podle sebe - až se algoritmovitost celého postupu slije a rozpustí v tvůrčím toku.
blboun nejapný
04. 02. 2012
Dodo: kde je v textu psáno, že jsem svoje texty psal právě takto? Aha - nikde. A textu jsi neporozuměl - tohle totiž není žádný univerzální návod 'jak psát poezii' (nedej bůh - 'tu správnou'). Je to možnost, jedna z mnoha. Nic víc, nic míň.
blboun nejapný
04. 02. 2012blboun nejapný
04. 02. 2012
myslím, že to je přesné. Ten důvod, proč nemám rád poezii. Nakonec čtenář nedostává zprávy, obrazy, ale jen text nasycený básníkem v míře vhodné k dobrému trávení, lyryka sápajícího se na významy věcí, jako kdyby nějaké byly.
Kromě toho, že to nejspíš některým autorům pomůže, je to i krásné. Prostě krásný text, poetický text sám o sobě.
vindal drámo
04. 02. 2012
kdo chce napsat inzerát sám na sebe, ať už v rubrice "pomoc hledají" či v jiné, tak ať to snad udělá, ne? proč by se měl místo toho vůbec snažit psát něco jinýho?
:)
o tom, jak se text děje až čtením pořád přemýšlím a nepřipadá mi to až tak jednoznačné. Říkáš, že je to něco jako mít tělo a žít tělem. A co kdybych toto přirovnání vztáhnul ne na text a jeho čtení ale na slova ve slovníku a konkrétní text? ten se přeci od sumy slov ve slovníku liší tím, že nějak zachycuje děj slov. Zachycuje předpokládané čtení. Je čtením už jako text, nikoli pouze při čtení - ačkoli samozřejmě uznávám že bez lidské pozornosti se text neuplatní. To je ale spíš tyranská námitka, než filosofická. Zkrátka je tu, jako skoro všude jinde, problém rozmazané hranice, která defakto neexistuje. Pro mne osobně to má ten důsledek, že se tolik neobávám racionalizace - i ta je totiž pod drobnohledem blízká spíše magii než chladné logice. A taky se nebojím empatie, imaginace... protože si jsem vědom toho, že přes všechnu svou magičnost jsou pod drobnohledem blízké racionalitě. Převažovat se výrazněji na jednu stranu mi vždy připadá trochu podezřelé.
taktéž mohu upřímně doporučit. osobně mi to pomohlo kdysi překonat hluché období, jakési zamrznutí v sobě, kdy jsem nebyla schopna napsat víc jak tři souvislé řádky...