Bublifuk blues

Po tisíc časů
já nenarodil se
nezemřel
teď po devět set devadesáté deváté
jen ještě jsem

když déjà vu mých těl
miluje se po sté
s těmi tvými
a krásné to je

v ruce
ňader jeřabiny
pole temné jako klíny
jsem rty probouzel

já vyrudlé ráno
milion prozření
a poslední tvář
vychladlá na popel

psi únoru
běžíte nebem
jak zmizelé stíny
světelných roků

teď hvězdy
praskáte mrazem
jak mydliny
bublifuku