Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

41. SUPERKOULE - sonet - dílo č. 11 - sonet 1

16. 03. 2012
0
0
906

 

 
sonet 1

Když kdysi dávno ptáci jara píseň zapěli
a žhavé slunce nad hlavou srdce rozehřálo.
Potichu, potají přispěchal satyr ztepilý,
modrých a hlubokých očí, pokýval hlavou.

„Proč pořád v čistotě a bez hříchu tu žiješ milá?“
Pak generál zavelel a touha vplula do lící.
Uchopil panenskou, bělostnou naivitu těla,
probudil nymfu uvnitř nevinnosti spící.

Sám Amor se styděl, oči tu přivřel na chvíli,
stromy se spojily a míza tekla po listí.
Jen mech a kapradí, slyšelo co si slíbili.
Satyr tu nymfu odklonil od štěstí.

Zažehl pochodeň, jež padla do studny,
a nymfa pláče, měsíce, roky, dny.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru