Jarní zlost

Ty věčně sladký opojný sváděcí rituály

nestojí za konečný promilovaný noci

opojný pohledy

naivní okouzlení

stále znovu připuštění cizinci blíže srdci

ono pláče

spaluje přízemní obludnosti

stoupající dým zahlcuje hlavu...

Dost!

Nejvyšší čas se kouknout dolů k řece

lehnout si do trávy

poslouchat zpěv ptáků

pak v rytmu srdečního tepu

rozvlnit boky

půjčit vlasy větru

nechat probudit pramen...