Mně

Milá ….,

jsi tam? Já myslím, že jo. Že vlastně sedíš pořád na tom samém místě jako dnes. Dovolila jsi, aby se z pramene stal potok a z potoka už je řeka, která každým dnem sílí. A ty už nemáš odvahu ji překročit. Jen se za ní smutně díváš a představuješ si, jaké by to bylo. Kdybys nebyla líná. Kdybys víc konala než přemýšlela a někdy naopak víc přemýšlela než konala.

Stojíš na prahu, váhavě, ruce v kapsách a bojíš se vkročit. Nemůžeš se rozhodnout. Říkáš si, že už je pozdě. Že třeba ještě včera, včera by to šlo, ale dnes už to nezvládneš. A tak se z každého dne stává ten včerejší, den kdy ses neodvážila, nesebrala energii a neudělala něco, co jen pozoruješ z povzdálí.