INSPIROVÁNO BLBOUNEM

Sedím v křesle a ptám se: ,,Tak na co se dnes budeme dívat? Zase tam nic nedávají. Snad jen ty tvoje dokumenty."

,,Tak uka´program, já se podívám." - praví manžel a začne študovat televizní program, v kterém si opravdu nelze nic vybrat.

Chvilku přemýšlím, koukám na něj, jak marně listuje a sama mu navrhnu :

,,Hele, tak včera jsme koukali na film, co jsem chtěla já, tak teď holt vydržím nějaký dokument." - a přitom už vím, že na dokument koukat nebudu, ale půjdu něco dělat na počítač.

Kdybych to ale řekla nahlas, začal by manžel usilovně, leč marně, hledat něco, na čem bychom se shodli. Ale stejně by to nebylo ono. Ani pro jednoho z nás. A když jde jen o televizi, tak nejde o nic.

To je jen jeden z mnoha kompromisů, kterými si umíme zjednodušovat život.  Zažili jsme spolu už ledacos. A možná právě díky takovýmhle drobnostem spolu budeme, i přes všechno zlé i dobré, za chvíli pětadvacet let.