Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTěm zde i těm ze zrcadel
Výběr: Smetiprach, tóru.u, Lyryk, Markéta, Eli.Benett
10. 07. 2012
32
17
3794
Autor
egil
Těm zde i těm ze zrcadel
Bráním se myslet si, že je svět studený
kámen – –
Co mě tu násobí:
nájemné, pekelné, skelné a dluhy.
V ústech mám lom a v něm výmluvné lupení
hlasitě láme ten druhý.
Neptej se co je mi. Ve chvílích zdvojení
je mi svět rozbité puzzle.
Že někde v nějaké
válce či koupelně
proříznul střep něčí ruce?
Kde se mám… Co naplat, ač stále citlivě,
budu svět vnímat jak fantómovou bolest...
Zrcadlo? Prázdné sklo: skleněná náplast
lepená prázdnotou na ego.
Že se ta nicota dokáže pronést!
Představ si:
zrcadla – nejsou, než sražená voda.
Prostup mi krev a já budu tě odrážet,
větami křivit svět, možná se poddá.
17 názorů
Možná už jsi jiný autor, ale možná taky ne. A tak ti vzkáži, že dobré křísidlo.
~~Neptej se co je mi. Ve chvílích zdvojení
je mi svět rozbité puzzle.
vyzdvihuju z textu, paráda, fakt .. a konec fakt optimistickej :))))
ono to zdaleka není bezútěšné - už od začátku. a celkově - mám z toho dojem pevného sevření, ve smyslu "nic není navíc". všechno, co zde je, zde je.
"..co by byl život bez ironie..?"
střepinou zrcadla
malují do písku
lidstvo je z řetízků
spojů a svárů
z velkých ok
kdo by to nevěděl
pozná to napřesrok
..no a ´nejlepčí´ sou ta pokřivená, pak ta obrácená vůči sobě, jak nemají kam, se řež
ou sama sebou a třeba slovy?
hm., naco se může taky hodit třeba sklo. plác.,bjes :/. a možná, proč né, třeba, že..