rozhovor s kostlivcem; ve skříni

buch buch buch zatloukají víko bum bum a zkrátka třísk

mezi lebkou a holení běží poslové

a s odpovědí poslice přeskakují žebra

zima je ledově snadná

tak copak milá kostro co máš na svědomí v čempak jedeš?

no s dovolením na ono svědomí já nemám jaksi kost

a měkké tkáně jsou už značně fuč

chceš říct žes tedy cos jak bílej kůň?

všichni jsme stavebnice bílejch koní

syp syp syp už tíží moje víko ach o hřeb kámen křís

a nevoňavé gerbery

čím uplatím své slepě devítihlavé

tmou vrčící psy kerbery

však kost má taky paměť

zkus číst z osobních zlomů

jak rád bych něco sklap

jen není co a není komu

jen přijď až budu na padrť        prach obrátí se v pravdu

škráb škráb škráb svým hnátem ruším červům noční klid

prolezlé stěny mají uši               a poslouchají smrtku na povel  

mám strach že odtud nevypustím -žádnou škvírou- svou záviděně šťastnou duši