S mlhou

Čekat na soumrak jsi odešla
po břehu polí a okrajem střech
za tebou se tráva tvá zavřela
jak voda v bolavých dnech.

Náplast tmy na trny růže
jež pod víčky hojívá pláč
nerad bych zůstal ti dlužen
a tak líbám tvé stíny na tvář.

V zahradě byla jsi daleká
komu jsi do tmy zasvítila?
snad čekalas na černá jablka
abys je do klína chytala.

A k zemi jsi na chvíli ulehla
mlhu za bílé tělo tvoje
aby ses před ránem vracela
rozplývat se ke mně do pokoje