Strašnická dekadence

cítím na svém obličeji

tenkou krustičku soli

po dnešním disociativním tripu

sedím ve vlaku

kterej přejel člověka

kterej přejel spoustu lidí

a pozoruju z okna

toho vlaku

káně lovící na poli

vidím jak zarylo drápy kryse mezi střeva

krysa zařvala

ale to neslyším

okna jsou zvukotěsný

sedím ve vlaku

kterej přejel člověka

elegantně a s jistou vláčností

zabrzdil

když se na přednim skle

rozstřík gejzír krve

kolem prvních vagonů

proletěla utržená ruka (nejspíš)

než přistála v trávě

na který už ležel

použitej toaleťák z druhý vozový třídy

s klidem ve tváři 

a v rukou (jaká ironie)

jsem si u pojízdného baru

objednala plastovej kelímek kodeinu

s příměsí lehkýho pohrdání

a nemístnýho smíchu

tý absurditě

tý utržený ruky

měl by vydržet

až do rána

než drážní inspekce

uklidí realitu

cigareta a zastřenej pohled

mi umožnily výstup předníma dveřma

s dekadentnim obrazem doktorky

držící kus mozku zdarma

lokomotiva na vedlejší koleji neměla spuštěný návěstidlo

málem mě taky vzala

kdyby se jí to povedlo

mohlo se to maso prodat konzervárnám v číně

to by šlo

policajt mi ukazuje díru v plotě

a já odcházim do tmy

s taškama z tesca

a myslim s jistou radostí

na bio rejži

co si dam k večeři