24 I To pro ni ještě žijem

Ahoj,

děkuji Vám oběma za kritiky. Básnička či volné pojednání je o povaze žití. Nejedná se o soud, nás nemá kdo soudit, nemá proč soudit ať už žijem jakkoliv. Soudit můžeme jenom sami sebe. Vychází z poznání, že žijeme pro Smrt, pro Smrt jako sílu, pro Smrt, jako změnu, pro Smrt jako nevyhnutelnou perspektivu cesty zvané život, která je totální, chladná, snad i nelidská a přesto nám dává obrovský dar, budeme-li žít jistým způsobem jdeme-li po jisté cestě.... Na Toltécké stezce má pak bojovník svou Smrt vlevo, Smrt jako rádce, který mu nikdy nezalže, Smrt jako jedinou spolehlivou jistotu, které nemusí podlehnout, rozhodne-li se takto s veškerými nevýhodami, které z toho pramení, nebo rozhodne-li se takto sama síla.

Jak říká Don Juan: Žijeme ve Vesmíru, kde loví Smrt a ta lovná zvěř, to jsme my, my všichni.

dovolil bych si nesouhlasit. Jazyk mi nepřipadá archaický, ale řekněme úměrně patetický, avšak přiléhavý k obsahu, třebaže si umím představit i jazyk přirozenější, ale archaický určitě ne. A ještě k poslednímu verši. Mi nepřijde nadbytečný, naopak mne při čtení zaskočil, překvapil ...nakonec nám nezbývá, než stihnout úklid před smrtí - soudnou lavicí? Ale to už je jen má osobní interpretace a EliBenett má stejný nárok na své vnímání.