Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

NAIRA část 17.

20. 11. 2012
2
2
1113
Autor
naira

...pokračování po delší době, vím, ale kdo chce, předchozích 16 dílů tu je k dispozici... ...;)

 

NAIRA část 17.:

 

Tomova zpověď.

 

    ,,Tak jo," Tom začal opatrně. ,,Potřebovali jsme někoho dole. Dřív to fungovalo tak nějak jinak. Ani neznám podrobnosti. Musím to v této fázi zkrátit, to bys musela mluvit s někým starším od nás… Vždy jsme asi měli spojení s podzemím, to vím, nebo spíš tuším. Jak jinak bychom přežívali tolik let, co let…snad staletí…vidíš to…ani nemám představu, ale postupně jsme ztratili spoustu lidí. jen si pamatuji, že najednou se začalo šetřit léky a podobně a mě začalo docházet , či spíš vrtat hlavou, kde je bereme…nebo kde jsme je brali před tím…tak jsem se víc zajímal a byl zařazen do zvláštní skupiny… No přeskočím to…to by bylo opravdu na hodně dlouho….Rail přišel s nápadem. Nějaké spojení dolů jsme měli, i když chabější než jindy, oni chtějí něco po nás, my po nich…. Jako vždy. Podrobně by to bylo taky na delší vysvětlování, ale na přijdeš všechno. Na něco sama a na něco v záznamech, pokud se dostaneš zpátky, nebo možná v budoucnu, kdy bude úplně jiná situace…. Ale pořád odbíhám, vidím, že už jsi nervózní…“

    ,,Nebudu to zatím komentovat. Dřív bych asi vyjela, ale asi jsem se naučila naslouchat. Nejen slovům. Hlavně přírodě a spoustu věcem, nejen díky Sarí…ale i jinak. Začínám chápat situaci, co situaci ….všechno kolem…..nejen život venku, ale hlavně co jsem prožila uvnitř, tam dole….co jsem tam vlastně dělala….v podstatě skoro nic…až nedávno jsem začala žít…aspoň mám ten pocit, že konečně jsem užitečná a….. jo …..promiň…omlouvám se…..nechala jsem se unést….ale uvědomuji si spoustu věcí….a spoustu jich nevím….   …prosím pokračuj…poslouchám……………..“ Naira sklonila odevzdaně hlavu.

    ,,Jasně, v poho….nemusíš se omlouvat…máš toho za sebou taky dost…a ty …holka vychovaná v podzemí… No na rovinu, zvládáš to líp, než bych čekal…fakt… …kde jsem to skončil…“ najednou jakoby mu vyhovovalo, jako by chtěl, ze všeho se vypovídat. Shodit část starostí, svěřit se… Bylo vidět, jak se na chvíli zamyslel, oddechnul, snad i pousmál a s těžko popsatelným výrazem se jal pokračovat…:      

    ,,Nevím jestli bychom to tady nahoře zvládli sami. Možná jo? V dobách dávných, ať vzpomenu pravěk či středověk a vynechám samozřejmě technická staletí…vždycky to nějak zvládali…“ na zlomek času nabyla jeho tvář, spíš asi mysl zvláštní nostalgie, kterou ovšem rychle zahnal…

    ,,Lidé přežili desítky, stovky staletí…někteří tvorové v různých formách i miliony let… Proč by člověk, i na zdevastované zemi nedokázal přežít. Tehdy, naše předchozí generace to měla nejtěžší. Než naši našli místo, kde se mohli skrýt, žili dlouhá léta na útěku. Nakonec jich zbylo jen pár. Všechny většinou pochytali a nainstalovali jim čipy. Tím jim podepsali rozsudek. Stačilo cokoli, jen se vzdálili z určené oblasti a ..,bum!'.. zmáčkli jen tlačítko a bylo po nich… Když uklízecí četa sbírala jejich zbytky, odradilo to i ostatní… Pak, po dlouhém čase, nevím kolik generací, zjistili, že venku to vypadá příznivějc. Chápu, že příroda sotva se vzpamatujíc po krutostech napáchaných člověkem, ještě nebyla zcela připravena. Bylo jich tehdy jen pár.

     Pár odvážlivců, co se po dlouhých letech, za pečlivých příprav odvážilo na povrch. Našli, po čase ti co přežili, a nebylo jich mnoho, protože džungle byla neúprosná, zbytky přeživších, živořících lidí. Byli mezi nimi i staří vědci, ale o tom později. To teď není důležité. Ale hlavní je to, že obnovili život lidí venku. I když za drastických a mnohdy nebezpečných podmínek... Nemohli připustit, aby zavládla panika a kde kdo chtěl nahoru. Nešlo to. Ale vlastně bys měla znát historii. Něco vám určitě zatajili, ale něco snad v záznamech je? Abych se vrátil k tomu co tě zajímá nejvíc.." zhluboka se nadechl a napil se vody.

    Byl unaven z noční návštěvy a nechtěl to přiznat. Sice odrazili bez větších problémů útoky divokých zvířat, ale měl strach. Zapínal ochranný štít opatrně, úsporně, tudíž byl jejich tábor vidět. Taky kvůli Naiře, jejím zraněním... nechtěl riskovat přemístění. Ale bál se, že jim může dojít energie. Než se Naira vyléčí, než zjistí, že čekání na kohokoli je zbytečné...samozřejmě sledoval kolik energie ještě zbývá a když tak by zavelel k návratu..zavelel? komu?uvědomil si, že zbývají jen tři: on, Naira a mladý Kiri...

    Nechtěl ponechat nic náhodě. Do rána nezamhouřil oka..

    ,,Tome?" Naira se zaposlouchala. Věděla, že měli krušnou noc, ale když se tak rozpovídal?  

    ,,Promiň, kde jsem to skončil? Jo, už vím. Chtělas vědět něco o Railovi. Měl spojení. Spojení dolů. Pak se nechal chytit. Měl plán. O tobě jsem nevěděl. Neznám jeho plány. Neznal jsem je, fakt, věř mi. Nevím jak to udělal. Přebíral jsem jen to, co jste vynesli ven. Došla mi zpráva, já na ni reagoval… Víc nevím. Měli jsme spoustu plánů. Zdaleka se všechny neuskutečnili. Ale některé ano… „

 

                                              ------------------------------------------------------

                                                                                                                                     

    Běžné oko by asi nezpozorovalo nic, ale Rail najednou začal rozeznávat, i pod bujnou hustou džunglí snad zbytky pyramid. Nevěděl, jestli je to možné. Třeba pracuje jen jeho fantazie? Ale když to rozumově zváží...

    Zemské desky se neustále posouvají.  To ví většina vědců... Kdysi, v minulosti, ...kontinenty, ...velmoci, bojovali proti sobě...nechce se mu zabývat dopodrobna historií.... ale když přeskočí pár desítek let, století...kontinenty jako byla Amerika, jak severní tak i jižní a proti nim Evropa se posouváním zemských desek  a přeléváním oceánů v podstatě spojili v jeden kontinent. A vzhledem k tomu, že hlavní války, a s tím spojeno i největší zásobárny zbraní..., se vedly z hlavních velmocí...taková Afrika ... Egypt... byly trošku ,,bokem" jestli se to dá tak pojmout. Byli mimo hlavních událostí... Nemluvě o třetí světové…Takže tam měla příroda, řekněme lepší šanci se znovu probudit...a jak flóra a fauna …tak i …..jak to nazvat…nový život, či druh…..

    A proč by například pyramidy nezůstaly zachovány. Aspoň částečně. Vždyť to byly stavby století! Ba víc ...přetrvaly věky! A dnes, byť obrostlé bujnou džunglí, byly by schopny přetrvat věky. Opravdu byly... Kdo by je mohl zničit? Jen člověk! Člověk je postavil a jen člověk by je mohl zničit.

    Nebylo pochyb! To co viděl Rail byly opravdu vrcholky, sice zarostlých zelení, ale byly to pyramidy! Hodně zasypány. Byly vidět jen sotva třetiny, nebo ještě míň..., ale nebylo pochyb. Rail měl jasno! Byly to vrcholky pyramid. Jo byly! A to hlavní! ONI mizeli pod nimi!!

    Ukrývali se uvnitř! Uvnitř těch strašně prastarých staveb! Neuvěřitelné. Vůbec o nich  nevěděli. A zdá se, že ONI se tam ukrývají úspěšně. A bůh ví jak dlouho. Možná až se o nich doví víc. Zatím mu nezbývá nic chytřejšího než je pozorovat… Opatrně, nenápadně pozorovat, než dostane nápad co dál?

 

    Pokoušel se dát zprávu. Marně. Mělo by to fungovat! Vždyť...no jo... kontrolky udávají většinou funkčnost až na signál. Ten je sotva znatelný a jen chvílemi… Uvědomil si, že je daleko. Hodně daleko. Možná nepočítají, že by mohl být vůbec naživu. A co Naira. Ta možná, jestli to sama přežila, ještě věří. Snad. Musí doufat, že věří. Možná jako jediná...

    Je hrozně daleko. Nikdy tu nebyl. Nezná tuto oblast. A jestli se mu nepodaří navázat spojení, v podstatě s kýmkoli, i s těmi v podzemí, tak je ztracen. Jak dlouho může přežít? Nemá vybavení, na které byl zvyklý. Stačilo by minimální. Ale to jeho je hodně chabé. Skoro žádné. Nemá co jíst, pít, nemá si čím něco ulovit... Leda by se vrátil do doby kamenné... A navíc je v nepřátelském území. A skoro vůbec své nepřátele nezná... Je prostě v nezáviděníhodné situaci!

    Neví co dál. Jak nepropadnout panice? Toť otázka! Musí být silný! Porozhlédne se. Voda tu určitě je. ONI musí taky pít... Uvidí. Přece to nevzdá! Dokud bude opatrný a nevšimnou si ho, tak je v podstatě v ,bezpečí'. Tedˇ ještě najít opravdu bezpečné místo k přespání a odpočinout si...

 

 

                                       --------------------------------------------------------

 

 

    ,,Tak co?!" Naira se podívala na Toma jako by snad mělo jít o rozhodnutí mezi životem a smrtí.

    ,,Ano Nairo?"

    ,,Budem se tu dál válet, nebo něco podniknem?"

    ,,Špatný je to, že nevím, jestli někdo žije? Kdybych měl jakýkoli signál, tak bych neváhal! Věř mi! Ale takhle, co zmůžeme? Říkám to hrozně nerad. ... Ale, víš.... Čas vypršel. Máme stanoveny dny, kdy čekáme a pak není už naděje." Vidíc Naiřin výraz ve tváři, rychle dodal: ,,Aspoň většinou nebyla naděje, ale u Raila to nevzdávám... Fakt! U něj člověk nikdy neví? Že? No, nemám pravdu?" Tom se snažil zbavit se prohlášení, nebo byť náznaku, že by snad Rail nebyl naživu! Naira to rozhodně, nekompromisně odmítala! Až z toho měl Tom strach! To se hned tak nevidí.... Taková jistota, že Rail žije?

     Byla si tak jistá, nebo si tak strašně přála? Tom nevěděl. Ale pochopil, že Naira je schopna čehokoli.

    ,,Je mi to jedno! I kdybych měla navázat spojení s těmi dole!!"

    Tom si jen pomyslel, že se v ní nemýlil. Byla odhodlaná opravdu podniknout cokoli. Když se díval na ni a na Sarí, která se jí držela jako klíště, lísala se jí o nohy, nebo se nechala hladit a drbat... Jednoduše řečeno, byla vždy nablízku, odhodlaná svou paničku chránit. S výjimkou lovu! Kdy na rozkaz Nairy šla lovit i s Kirim. Díky ní neměli nouzi o jídlo.

 

    S těmi dole? ...samotnou ji zarazilo, co řekla! Sakra by si to rozmyslela, aby volala dolů...                                                                                                                                      

ale nemůže si pomoct...cítí, že Rail žije, ale jak má přesvědčit Toma? a Kiriho... Sarí přesvědčovat nemusí. Ta s ní půjde kamkoli!  Zvláštní, opravdu zvláštní. Nikdy ji nenapadlo, že by ji nějaké zvíře, natož taková šelma jako Sarí, poslouchala na slovo! Nikdy o ničem takovém nečetla a to prostudovala mnoho záznamů dobrovolně a co musela prostudovat při studiích v podzemí...na to ani nevzpomínat. Bylo toho opravdu hodně.....

 

    Po dlouhých dnech čekání, kdy si Tom zase ,hrál ' s vysílačkou, rozhodujíc se ač nerad, jestli zabalí tábor a odeberou se na letní základnu, najednou vyskočil a řítil se k Naiře do stanu! Polekal i Sarí. Ta vyskočila a i zaprskala, než si uvědomila kdože to vtrhnul do jejich stanu!

    ,,Co?!" Naira se snažila honem se probrat, tušíc, že se něco musí dít. Bylo časně po ránu. ,,Počkej! Hned jsem venku!" Obrátila se na svou věrnou šelmu: ,,Šššt Sarí. Hodná Sarí. Neboj, to jen Tom něco zjistil, víš." Vylezla ze spacáku, hodila něco na sebe, pohladila Sarí...          

     ,,No tak, co se děje? Tome! Nenapínej!!" Vidíc Tomův rozpačitý obličej, chytila ho za ramena a zatřásla s ním! ,,Co jsi zjistil!"

    ,,Mám signál. Slabý, ale mám. Zatím nevím komu patří. Musím ho rozko'dovat..." v tu chvíli jak to dořekl mu to došlo. Došlo mu, že Naira chtěla slyšet něco úplně jiného. Ale nemohl jí poskytnout tuto informaci. Nevěděl jestli je signál od Raila. Jeho radost byla předčasná. Sám v tuhle chvíli nevěděl jestli by byl radši, kdyby se mu ozval Rail, nebo někdo jiný... Když o tom tak chvíli přemýšlel, tak musel přiznat i sám sobě, že si přeje, ne jen kvůli Naiře, aby to byl Rail!  Ne, že by neměl rád ostatní, ale život je krutý! Přežijí jen nesilnější, nebo nejchytřejší... a nejpotřebnější...

 

    ,,Jo! Mám to!" Tom přiběhl k právě obědvajícím.. Naira a Kiri si pochutnávali na úlovku, jak jinak než od Sarí. Kiri samozřejmě maso opekl na pravém ohni, tak jak to uměl a uměl to dobře.. právě hodovali všichni tři a měli i porci pro Toma.

    Naira jen polkla sousto a odložila zbytek.. Dívajíc se Tomovi do očí a snažíc se v nich něco vyčíst, čekala co řekne. Ať už se, proboha vyjádří! To se nedá vydržet!

    ,,No tak! Tome! Poslouchám. Povídej."

    ,,Mám to. Mám signál, který jsem rozeznal. Bohužel jen jeden, ale to zatím nic neznamená.

Vypadá to, že je Railův.. podle..." nemohl pokračovat. Naira mu skočila kolem krku, div ho neudusila, objímajíc ho..

    ,,Počkej, no tak..." Tom se snažil vyprostit z Naiřina objetí... ,,Pusť mně. No tak, bude to dobrý, najdem ho. Teď když víme, že žije tak ho půjdem najít. Uklidni se! Nairo! No tak ššš..."

Tom se snažil uklidnit Nairu. Hladil ji po vlasech  a sliboval, že v tom Raila nemůžou nechat. A obzvlášť teď když se mu podařilo spojit se....

    ,,Nairo! Posloucháš mně? " Tom byl rád když Nairu posadil a Sarí, motajíc se neustále kolem nich se uvelebila paničce u nohou. ,, Mám slabý signál Railova vysílače, myslím že by to mohla být jeho frekvence, ale to neznamená že je naživu... promiň Nairo, ale nemůžu ti poskytnout v tuto chvíli důkaz, že žije. Promiň, jestli ti připadám jako pesimista. Strašně rád budu věřit v tvůj optimismus.... Závěr je, že Rail je naživu! Není to stoprocentní, ale jak se na tebe dívám, tak nevěřím, že by umřel. Věřím že udělal vše aby žil. Pro tebe by udělali cokoli..".

 

    Naira zavřela oči a povzdychla. Nemohla se totiž zbavit snů o něm. Nedokázala si připustit, že se zamilovala. Natož aby pomyslela, že nežije! Myslela na Raila neustále. Nikdy ji její bývalí milenci, nemůže je jinak nazvat, tak nepřitahovali a nezáleželo jí na nich tak jako na Railovi. Zdálo se jí skoro noc co noc, že se spolu opět milují. Že se jí zmocní způsobem jakým to umí jen on. Mile, nenásilně, ale vyjadřujíc, že ji strašně moc chce! Moc. Tak moc, že se snaží dotýkat se jí jak nejopatrněji může. A tak, aby sejí to co nejvíc líbilo. Prostě tak, aby měla pocit, že mu na ní strašně záleží!...Naira se zasnila...

.

    Když Tom viděl tu nezapomenutelnou jiskru v jejích očích, když se zmínil, že snad Rail žije! To neuvěřitelné štěstí! Musel to zkusit už jen kvůli ní!

Vrátil se k přístrojům. Musí zjistit jestli je to on! V duchu si přál, aby to byl Rail, který se jim jako jediný ozval. Už kvůli Naiře.

 

                                      ----------------------------------------------------------

 

                                                                                                                         

    Rail,  po posouzení možností, usoudil, že je příliš daleko od svých lidí a vůbec od ,lidské' pomoci. Takže mu zbývají dvě varianty. Buď se vydat sám zpátky a spoléhat, že se cestou uživí a že brzy narazí na lidi a pokud určí a udrží správný směr... upřímně sám sobě - malá šance.. Nebo to jeho přátelé nevzdali a čekají na něj , ale zase jsme u toho, že tak dlouho

asi nečekali... Takže shrnuto v džungli asi moc dlouho nepřežije....

    Druhá varianta byla mnohem odvážnější! : Zůstat tu, u NICH a buď se snažit být nepozorován, a opatřit si vodu a jídlo k přežití co nejvíc a nenápadně, a NEBO s nimi navázat kontakt; to tak nějak zavrhl záhy; nebo se nenápadně vmísit, aby netušili co je zač... Akorát musí ještě nějakou chvíli pozorovat jejich chování...

 

    Jak ubíhali hodiny a dny, tak se mu tato myšlenka momentálně zdála nejschůdnější na přežití. A on chtěl žít. Nechtěl to vzdát v žádném případě. Už kvůli Naiře! A tato varianta se mu po dlouhých úvahách a pozorování JICH a samozřejmě posouzením jeho situace, zdála  nejschůdnější... V podstatě, že by měl radost z tohoto názoru, se říct nedá. Ale považoval toto rozhodnutí za nejlepší vzhledem k situaci ve které se nacházel. Ale zároveň se snažil toto rozhodnutí oddálit..

    Vypadají jako lidi, ale pohybují se jako opice. To by měl zvládnout. Ošacení používají jen někteří, a to všelijaké a hlavně ti starší. V tom nemají řád. Aspoň mu to tak připadá. Dobře, tím by bylo vyřešeno ochlupení. Jak je pozoroval, neměl by šanci. Ale to se dá skrýt... Teď ještě naučit se, nebo-li odkoukat jejich pohyby... A pak to nejhorší! Vmísit se mezi ně! A to tak, aby nepoznali, že tam nepatří... To bude nejtěžší!

    Musí to zkusit. Musí přežít! A natož teď, když zjistil, že se mu podařilo úspěšně odeslat signál!

    A co víc? Dostal odpověď!

    Sice to bylo jen ,,lehké zapípnutí a zablikání", blíže zatím neurčené, ale bylo. Už v tom nebyl tak sám. Někdo o něm ví. A to je hlavní! Ten pocit, že už není sám... Teď má naději... Naději, že se vrátí k lidem. A možná...možná i k Naiře..

    ,,Nairo,"povzdychl nahlas, ,,ach Nairo! Kdybys věděla..." Jak asi na tom je? Jak rád by ji viděl. Objal ji! Stýská se mu. A to hodně. Tohle nečekal. Nečekal, že se tak sblíží. Dal by za to teď cokoli, aby ji mohl vidět. Ale zároveň se bál, že jestli ji uvidí, bude jí muset dříve, nebo později říct pravdu. Snad to pochopí. Musí to pochopit. Sice ji využil, ale zamiloval se doopravdy.

    S tím nepočítal. Nevěděl co ho teď tíží víc? Jestli jeho současná situace, nebo to že jí lhal a že jí bude muset říct někdy; jestli ji ještě uvidí; pravdu! 

 

                                     ----------------------------------------------------------

 

.                                                                                                    

  


2 názory

Sebastiana
27. 11. 2012
Dát tip

*


máš to zajímavé

normálně takhle dlouhý věci nečtu

-stejně jsem to nedočetla

ale musím tě ujistit

že teď čtu jednu detektivku

už skoro měsíc

vždycky po ránu

někdy přečtu jen dvě stránky a nevím z toho nic

pořád mi jdou myšlenky hlavou

buďto starosti

nebo krásné zážitky

co se přetáčí furt dokola

až nevnímám realitu

 

pořád přemýšlím o tom

jak se v nich zastavit

navždycky

-chtěla bych

aby se tak zastavil

celý svět


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru