Upnutý na podzim

Sny bdí ve stromech

a kolem tebe obrůstá výhonek.

Sny jsou ty tam a rok roky míjí.

Už je tu zas podzim,

už zas to období ledový.

 

Ještě vzpomínáš na ty časy, ještě pořád mě znáš

a já nevím, jestli jsi asi, už asi jen trochu čím,

se máš, nemáš, budeš mít.

 

A tvé ruky, ty ruce na hladině zimozření,

toho lehce chladivé snění,

tam kde nebylo studeno ani teplo,

jen vlažno, bláhovo.

 

Už zase jsem v pasti,

tam někde na dně,

spolu se všemi blánami

a marasty

i těmi chapadly.

 

V očích jen smrt a v duši dojmy,

můj duch jsou jen spojnice

a v těch linkách běsi.

 

Je pozdní večer, na ulici samet, v pokoji teplý ráj,

Duch svatý tě už konečně snad pomazal.

 

 

---