Zaváhanie

...***

super. jsi dobrý!:)

milé... :) ***

agáve:

som pred mikrofónom i pred kamerou nesvoj, cítim neistotu, habkám rečou, mimikou i gestami, uvedomujem si to v tom momente i spätne a nemálo sa za to na seba hnevám. Ak to dokážeš vziať s nadhľadom a humorom, pozri odkazy. Konkrétne túto báseň tam „nedávam“ (ešte ani nebola na svete), čítam či recitujem iné, svoje i cudzie, poéziu i prózu, po slovensky i po česky. Taký som,  taký mám hlas. Hanba-nehanba.

.http://www.youtube.com/watch?v=6pEI9rfphiI

http://www.youtube.com/watch?v=l-PygBYG9B0 (to nehreje – nehřeje ma máta doteraz, brr:))

skvele! ten rytmus mi nakonec sedi, ackoliv se mi zda ta teorie jako argument uz celkem jako klišé a misty trochu hure funkcni, je to lepsi citit nez pocitat, dle meho, v pripade, ze ma pro to nekdo doopravdy vyvinuty cit

co chci ale rict, ze je to rozkosne!:) A doufam, ze mas hodne hluboky ironicky hlas, protoze by to znelo fakt genialne! 

Melancholie podaná s nadhledem a humorem. To jen tak někdo neumí...Připomněla mi svým stylem jako když rýmuje Lukáš Latinák ve slovenské sérii Partičky. To nemyslím zle, naopak, Tvůj text má takový rozvolněný charakter a nějaké kouzlo neupjatosti... nebo co...

prvá strofa naj podľa mňa. teraz už viem, že existuje rým na slovo polystyrén. :)

mon24: bohužiaľ neraz, nie dva.

aj ty si zavahal?

na môj vkus to skladáš príliš vedecky, pretože hoci je to neviemaký jamb, odrecitovať mi to nejde :-)

Prvé tri verše skvostné, potom to v druhej slohe skĺzne do banalít, potom zasa fajn až na posledný verš.

Ale rým sirén + polystyrén + ten obraz v symbióze so ampliónovým zvukom tých slov je fakt prvotriedny

okrem toho má diskusia inšpirovala k básni (no offense intended)

No zamotal jsi mi hlavu, zjevně se v teorii vyrše vyznáš lépe než já - jamb je pro mne v češtině trochu záhadou a nedovedu ho moc najít. Protočil jsem si ěnkolikrát krk dokola a pochopil jsem tvé čtení, které uplně kašle na přízvuky a místo toho předpokládá specifické čtení. Nebo to chápu špatně? jsme opravdu trochu zmatený. každopádně musím uzat, že když jsem se přinutil k tomu rozvlnění s osamoceným přízvukem vždy na konci tak se text rozehrál. Nějak ale pořád nechápu, co si vlastně člověk může a nemůže dovolit. Donutil jsi mne zamyselt se a abych pravdu řekl, dostal jsem se do myšlenkových slepých uliček. Pokouším se to číst přirozeně, tedy s přízvuky na začátcích slov a buď jsem už zblblej, nebo začínám nějaký rytmus cítit i tak. Nemůžu přijít na vodítko, podle kterého si vyložit poslední slabiku jako samostatnou a ne jako součást daktylu nebo trocheje.

Výtku k podivnému připíchnití čtvrtého řádku první strofy beru zpět - nesedí mi jen ten rým, proto jsem asi byl i citlivější na to přilepení. K té kvalitě rýmů ještě - souhlasím, že ideálem není, aby všechny rýmy zněly jak když cinkne, je třeba zachovat dynamiku. Ta ale může být realizována různě. Ampliónov / za záclonou není podle mne místem posouvajícím text bez přílišného zvýraznění dál. Rým je to sice nepříliš kvalitní, ale stále je to rým poměrně výrazný. Řekl ybch možná i že ta zvlněnost, nebo možná gradace rýmů v básni by neměla být realizována měnící se kvalitou rýmů, ale spíš právě intenzitou. Kvalita by měla držet co nejvyšší standard i v rýmech těžko skoro nepostřehnutých. nemusí být nutně super-vysoký jako na nejexponovanějších místech, musí být ale podle mne nutně vyšší tam, kde je rým hodně slyšet, což je třeba právě tohle místo. Bavíme se tu o detailu, ten rým normálně smrtelníkovi uplně stačí, snažím se k tomu textu ale přistupovat jako k opravdové básni, ne jen jako k veselé skládačce. když si to místo řpečtu, nezatahá mě to za uši, o to nejde. Jde o to, že mne to najednou tak nějak znudí. Posouvá mne to kamsi dál, kde se zase bude něco dít - ale já nepotřebuju posouvat, to potom vždy budu číst s pocitem, že jsem v básni potkal posuvník. Není to jako potkat klišé nebo kýč, je to jako potkat patník.

Jinovata: celá báseň je písaná regulárnym jambom s uvoľneným sylabickým plánom; má to svoje dôvody: hlavným je dezautomatizácia rytmu, ktorý by pri izosylabických, a ešte združene rýmovaných veršoch hrozil monotónnosťou, „kolovrátkom“. 

Alfou-omegou jambu je neprízvučnosť ľahkých dôb, slabých, v jambe nepárnych (lichých) pozícií verša, s prípustnou výnimkou pre prvú slabú pozíciu — a to dodržiavam bezvýhradne.  Teda aj prvé dva verše spolu korešpondujú, hoci sú rozdielné čo do počtu slabík (i čo do počtu prízvukov: lebo nie každá ťažká doba musí byť realizovaná prízvukom, tým sa verš tiež dezautomatizuje, poisťuje proti strojovej pravidelnosti). Červenka legitímnosť a životaschopnosť takéhoto postupu podchytil veľmi pregnantne: „Porušení přízvukové organizace by v českém sylabotónickém verši bylo chápáno jako přechod k sylabickému systému […] Naproti tomu nesčetné systematické odstupy od izosylabismu řádek provázející přízvučný verš od samého jeho vzniku nikdy nepřiměly autory a čtenáře takových textů, aby přestali pokládat verš těchto textů za dobře sylabotónický.“

V noci sa budím na kvílenie sirén

Xx x Xx X xxx Xx ,

to zodpovedá metrickému vzorcu:

U – U – U – U – U – U,

čo je päťstopový hyperkatalektický (ženský) jamb, v tomto prípade s neralizovanou, prízvukom nezvýraznenou prvou a štvrtou ťažkou dobou; to je úplne bezpríznaková, systémová odchylka rytmu od metra.

akoby eskymácke ženy žuli polystyrén

Xxx Xxxx Xx Xx Xxxx

to zodpovedá metrickému vzorcu:

U – U – U – U – U – U – U – U,

čo je sedemstopový hyperkatalektický jamb, v tomto prípade s nerealizovanou prvou, treťou a siedmou ťažkou dobou..

Teda oba verše sú (ako aj celá báseň) písané jedným metrom: jambom. Variuje len jeho sylabická zložka a miera prízvukovania ťažkých dôb. Všetko krásne v medziach sylabotonického verzifikačného systému.

Možno máš pocit (a isto nebudeš sám), že školometsky teoretizujem. Ale ako inak podložiť svoje tvorivé rozhodnutia, ech, nevďačná je to úloha. Každopádne nevycuciavam si to z prsta. No ale áno: ak nepredpokladané (ale systémové!) natiahnutie verša o štyri slabiky  nedokážeš vnímať ako funkčné oživenie hroziaceho stereotypu, tak nedokážeš, a ja sa tu môžem aj rozkrájať:) 

_____________

„Tak třeba "ampliónov/za záclonou" zní banálně a nezajímavě, dokonce nuceně vzhledem k tomu, jak je poslední řádek strofy na předchozí naroubován.“

Hm, ja ten posledný verš prvej strofy nevnímam ako necitlivo navrúbľovaný. Páči sa mi, ak je strofické (alebo vôbec rytmické) organizovanie divergentné k syntakticko-sémantickému štruktúrovaniu výpovede. A v podstate to ešte väčšinou využívam dosť umiernene, myslím.

Rým ampliónov – za záclonou pravda, nie je nijako objavný, ale tým, že myšlienku neuzatvára, nepointuje strofu  a verš pointuje iba zdanlivo, lebo výpoveď pokračuje, je na ťažiskovom mieste iba opticky, no stále si plní  svoju rytmickú, eufonickú i stavebnú funkciu, sémanticka je stlmená, dajme tomu:).

Ešte k tomu že „rýmování není nějak ztvlášť invenční, s pár výjimkami“. Ja si myslím, že takto to práve stačí; podozrivá by bola báseň zo samých plíhalovských kalambúrov.

____________

Posledná strofa znie riekankovo, ale prvoplánovosť si predstavujem inak. Čo s tým. Asi nič. Proste som stavil na to, že je to dobrá platforma pre ono naivné a absurdné uvažovanie subjektu. Ale fakt je, že sa básnička mohla vyvŕbiť aj inak, dosť som zvažoval, že to ešte od druhej strofy nechám otvorené dajakým novým, onakvejším impulzom. No trochu si ma zneistil, či som ja nemal :)

____________

Vďaka za názor, nie je mi ľahostajný.

kivi :D pobavila...absurdna, ako dnesna doba...*

Nevyrovnaný rytmus, třeba už prvních dvou řádků. Každý má jiné metrum a to tak, že výrazně, aniž by to mělo nějaký pozitivní efekt. Pokud má jeden verš nějaký rytmus, čtenář očekává zopakování nebo variaci tohoto rytmu. Pokud toto očekávání nenaplníš, má to vždy efekt - dá se s tím pracovat, ale to myslím není tento případ, tady to akorát vadí.

Rýmování není nějak ztvlášť invenční, s pát výjimkami. Líbí se mi rýmy prostřední strofy, jednak jsou vtipné a originální, druhak jsou i "kvalitnější". Kvalitu rýmu není uplně jednoduché soudít, obecně je ale dobré pravidlo rýmovat navzájem různé slovní druhy (nemusí se vždy samozřejmě), být originální a vytvářet takové rýmy, aby jejich zvuk korespondoval s obsahem. Tak třeba "ampliónov/za záclonou" zní banálně a nezajímavě, dokonce nuceně vzhledem k tomu, jak je poslední řádek strofy na předchozí naroubován.

Poslední strofa je rytmicky čitelnější, změny v rytmu jde označit za variování spíš než za botu. Zase to ale zní říkankově, prvoplánově, takové to rozjuchané hele budu vtipný, a ono opravdu. Působí to prvoplánově.

Co se mi líbí: střední pasáž včetně zpracování. Ženy s polystyrenem, i když je to pokažené rytmem. Nápad s termoskou, i když je formou devalvován.

Odteraz ti budem dávať len dlhé komentáre, nabité sémantickými a semiotickými vzťahmi v Tvojej poézii napr:

"mátožím za záclonou" je naozaj hodný chlapa ako som ja. Ja totiž mátožím nielen za záclonou

"vyzerám to tmy" mi pripomína môj vzťah k láske, ku ktorej sa výraz vzťahuje, ale hlavne to, že to asi naozaj riadne (myslím tým pod obraz básne) vyzerám

len prečo si báseň ukončil tak šťavnato:

Tak sme sa na tom mohli dobre baviť, ne?

Ďakujem, že si sa mi po dlhom čase ozval, Paľko

Čo si vytriezvel, Dali, že taký dlhý komentár:))

keby si si aspoň lúpal banán :)

nie som redaktor

ale toto nie je podľa môjho gusta

hoci musím uznať že ani podľa Gusta :)

Paľko spamätaj sa a vyraz si s Múzou

Ale oproti ostatnej tunajšej produkcii ti dávam tip

Jinovata: opýtam sa naivne, ale azda nie nelegitímne: vedel by si konkretizovať, vystihnúť, čo túto báseň  z  Tvojho pohľadu rozmýva, nivelizuje...?

:-))

Ani dobré ani špatné.

Moc pěkná. Taková sladkobolná. Díky.

milé, moc*

Moc pěkné.

Práve tak:)

No Habera je spevák, ale že Ti ho pripomenul rým kivi – živý :)) Ten je sotva z jeho repertoáru... teda ani gúgl nenašiel:)

/*