I děti mají sex

Ja jen dodam, ze se bavime o diteti, kte spi v postylce se spruslemi. To je tak ja nevim, rekneme trilete dite. Pokud chces neco vedet o detskem uvazovani, tak myslim muzes a musis cerpat z vlastni zkusenosti se sebou, ze zkusenosti s vlastnim ditetem, ktera je myslim k nezaplaceni a pak je tu odborna literatura. Jinak nevim, jak jsi myslel to, ze deti pred dvaceti premysli jinak, ale neni to samozrejme pravda. Rysy se nemeni. S precti nejakou starsi literaturu. Lide se nemeni. Proust, Dostojevski, Stendhal, Goethe, Hesse, Hamsun. Dokonce lide stejne uvazuji nehlede na to, odkud jsou. Studuj. 

Nemyslel jsem to tak, ze by se to melo napsat tak, jak by to napsalo dite. Napsat si to muze kazdy jak chce. Muze to byt horror nebo klidne pohadka. To je fuk. Ja mel na mysli spravne vystizeni detske psychiky. To je podobne jako s tim, ze obycejne miz nedokaze psat za zenu a opacne. Tohle vyzaduje myslim obrovskou schopnost empatie. Nebo jak lidi pisi za zvirata, treba co si asi mysli ten nas pes.

me z toho boli bricho, tak nevim.

* téma, zpracování, nenáročnost na čtenáře

Asi by bylo vhodnejsi volit jiny pristup. Mozna starsi vypravecku. Dite, ktere chodi do skolky nepremysli souvisle. Moc mi to k tomu nesedi. Ale umel bych si ten text predstavit v urcitem casovem prolinani, lepe by pak vynikla myslim i pointa, pokud by se pracovalo s naznaky prubezne v textu. Ale chapu, ze tohle je tvuj styl. Maminky je myslim zachycena pekne a otec kazdopadne take. 

Citlivé téma.

Dobře napsané.

Deníkový způsob psaní se stává Tvojí tradicí, že?

Zkus napsat klasickou povídku se zápletkou a pointou.

Tip ano.

Samotné téma není až tak ohromující, jak slibuje křiklavý název, ale příjemně překvapí vidět ho takhle věcně a přirozeně zpracované. Vlastně i to rozdrobení do fragmentů na mě působí přirozeně, takhle si vybavujeme vzpomínky na vzdálené dětství – jako mozaiku různých okamžiků, které jsme si z nejrůznějších důvodů zapamatovali. Co mi vadí, je to, že jednotlivé epizody se jakoby opakují podle stejného vzorce, aniž by byl znát nějaký vývoj. Takže by těch drobných příhod mohla být i polovina, nebo třeba dvakrát tolik, a nic by to na příběhu nezměnilo. To mi nepřipadá úplně v pořádku.

Po jazykové stránce mě místy ruší opakování stejných výrazů („Ležím v postýlce… Přes šprušle postýlky… V postýlce…“ – i když tohle by se snad dalo pochopit jako záměrné zdůraznění dětské naivity. „Hraju si ve školce… Učitelky ve školce“ – tady už ta opakovaná školka opravdu být nemusí.) V závěru bych doporučila upravit dlouhé souvětí tak, aby ses vyhnula zdvojení záporu spojkou ale („Stejně to dělám…, ale už jsem pochopila…, ale ani tak nesmím…“).

Věta Sedím na růžovém skatu nebyla myšlena dvojsmyslně.Jen si to tam našel :)

"Sedím na růžovém skatu" tuhle povídku posunulo na úplně jinou úroveň. Tady evidentně nejde o nevinnou masturbaci. Sice se tak povídka tváří, ale pravda je mnohem, mnohem drsnější.

Ten název je naprosto strašný. "Mít sex" - to snad ani není česky.

Myslím, že jestli se dá v dnešní době ještě napsat něco, co je kontroverzní, je to právě tohle. Opravdu oceňuji tu originalitu, tip.

ano :)

Souhlasis s nominaci do PM?

Zajímavý, nebo spíš odvážný nápad. I ten popis z pohledu dítěte -- dítěte, které roste a dostává rozum. Spíš než jako povídka mi to připomíná jakousi "osobní zpověď", což ovšem může pro jiné čtenáře zvyšovat napínavost čteného. Mně tyhle povídky v přitomném čase a v 1. osobě (já, já, já...) moc nesedí, ale tvůj styl v tom poznávám. Ukončení příběhu okamžikem, kdy si protagonistka uvědomí, co je normální a co je "přístojné", mohlo být trochu zdůrazněno posunuto v čase dál než do první třídy.

zajímavý pohled...

Fajn téma, přijde mi, že text kolísá mezi nepřímostí (první scéna, rozhovor s tátou) a explicitností (obývák).  Rozhodni se, co z toho chceš, pak se ti vyjasní i formální stránka - ta teď trochu trpí výčtovou popisnosti.

Název je ovšem na facku, nic horšího vymyslet asi nešlo .)