Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Hlína, chemie, elektřina
datum / id11.04.2013 / 426637Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno2314x
počet tipů8
v oblíbených0x
do výběru zařadilMax Hutar,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Hlína, chemie, elektřina

Krysař

Policista jako krysař vyvádí obviněné jednoho po druhém na okraj mlčení. A oni jdou, naslouchají zvuku jeho píšťaly a padají do propasti řeči. Těm, kteří promluví, se v kriminálním žargonu říká krysy.

 

Koncipientka

Koncipientka nacpávající se chlebem vycpaným uzeninou. Motiv pro Daumiera nebo Brueghela. Před komisařem pěje svou píseň přiznání obviněný a za jeho zády děvčátko s boulemi na tvářích. Oba mají plná ústa tučných zpráv.

 

Hlína, chemie, elektřina  

Hlína, chemie, elektřina. Sklizeň. Nejčastěji skloňované výrazy tady na služebně. Spadla klec, lampy dosvítily. Vůni pryskyřice nahradila papírová vůně policejních protokolů.

 

Baroko

Advokátky a koncipeintky sedí v kruhu barokního blahobytu. Holduje se chlebu s uzeninou, veselým řečem a dlouhé chvíli. To vše v kyprém tvarosloví. Uvítaly by jistě hráče na loutnu, ale musí jim stačit zpívající obviněný.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

16.04.2013 13:23:50Josephina

došla jsem k závěru, že by sis taky nejraději dal chléb s uzeninou a prostodušný nezávazný pokec s děvčaty (neb ten ulevuje duši)

16.04.2013 01:13:18StvN

Movsare, mas pravdu s tim klicem atd. Ale jen do urcite miry. Bavime se pouze o tom, ze tomuhle neco malo schazi, o nicem jinem. Jste jak padli na hlavu. Neumis cist nebo co?

14.04.2013 19:55:12Movsar

pokud by do literatury pronikl fenomén soudu, soudu institucionalizovaného samozřejmě, protože neformální proces vedoucí od pátrání přes obžalobu až po rozsudek v literauře vždy byl a je, neváhal bych a zvolil si obhájcem maxe. díky.

jsem toho názoru, že klíč k textu není jen v rukách autora, že každý má právo si "odemykat" text po svém. někomu klíč sedí, někomu ne, někdo rovnou hledá jiné dveře a další to třeba i tak ještě zkusí příště. jsem rád za každého čtenáře.

   

14.04.2013 12:43:47Janina6

Max Hutar: nemám dojem, že se předvádíš. Můj obdiv k tvým vyjadřovacím schopnostem a šíři tvého rozhledu je upřímný. Jen si prostě dovolím nesdílet tvé nadšení.

14.04.2013 06:32:12StvN

Je jedno, kolik smsek Movsar zverejni najednou. Samotne jednotlive smsky maji diry. Nehledej za nas duvody, proc by to pro nas melo byt stejne uchvatne jako pro tebe. 

13.04.2013 14:08:32Max Hutar

Janina6: Nechtěl jsem se předvádět. Chtěl jsem si rozbít hubu, abychom se dostali v diskusi někam dál. Což se mi snad povedlo, protože blbce jsem ze sebe udělal solidního.

Začíná se mi čím dál tím víc jevit jádro sporu v tom, že je toto fragment, jež čerpá mnoho své síly z toho, že je jedním z mnoha podobných Movsarových děl.

Je otázka, kam máme klást hranice díla, kde je na jedné straně polotovar nebo fragment, a kde je na druhé straně už kontext nebo autor.

U tištěné literatury je to jasné - dílem, které se hodnotí, není míň ani víc než kniha. Na Písmáku je s tím trochu problém, internet nezná hranic. Tři slova haiku jsou v Hlavním výpisu děl vidět stejnou měrou jako třicetistránková povídka.

Možná by měl Movsar nahazovat jednorázově větší kusy svých esemesek. Pro mě je to nepodstatný detail, že jsou rozstrkané pod různými hlavičkami. Ale mnohým - a z toho je nelze vinit - to není samozřejmé. A proto by bylo třeba dát najevo, že tu určitý kontext je.

To je tedy má kritika, jestli mám nějakou říct.

12.04.2013 20:40:58Janina6

Max Hutar: díky za lekci. Vyjadřuješ se obdivuhodně. Mně je Movsarovo psaní sympatické. Mnohé tebou zmiňované odkazy a metafory jsem při čtení vnímala taky, ale rozhodně jsem se nepustila po jejich stopách tak daleko. Ten text mě k tomu prostě nevyprovokoval. Nenechávám se tolik fascinovat osobností autora, skutečností a skutečnostmi, ze kterých literární obraz vyrůstá, pokud mě nefascinoval už samotný text. To bych ale možná po esemesce chtěla příliš. Vážně mi chybí, když se nemám do čeho "začíst".

12.04.2013 17:32:27StvN

Maxi, ale právě teď toho strašně moc domalováváš za autora. To nejde dělat, abychom doplňovali to, co v textu není, z nějakých informací, které máme o autorově životě nebo o tom, k čemu v textu odkazuje. Uznávám, je to zajímavé pro diskusi u čaje nebo u vína, ale nestavěl bych na tom hodnocení textu.

Z toho, jak to podáváš, to skoro vypadá jako by autor tvrdil - četl jsem Nietzscheho (nebo někoho jiného, to je ostatně fuk), tím pádem píšu dobře. Tak to přece není. Text musí fungovat sám o sobě. Pokud je důležitá informace, že je to psáno formou SMS za určitých okolností, a ta informace určitě zajímavá je, pak MUSÍ být součástí textu, ne součástí diskuse pod textem. Pokud k někomu odkazuji a nechci se jen předvádět, tak ten odkaz nějak vhodně umístím, což mi u Movsara schází. Spíš mi to přijde, že se předvádí.

Ale nic. Já jen říkám, že je fajn, že se literatura neřídí lidmi s názory jako máš ty, ale že to tak nějak pořád vedou ti poctiví autoři, jak jsem psal, třeba Goethe, nebo ten Dostojevskij, ale to je jen příklad. Každý má na psaní svůj názor, nic proti tomu. Postavil jsem se proti tady, stejně jako si myslím své o Měrkovi, když už jsi ho zmínil. Ještě dodám, že Movsara čtu, protože mě zaujal. Zaujal mě jeho styl, jeho způsob uvažování, volba tématu. Jen si myslím, že tomu pořád něco chybí a nejsou to jen detaily, které bych dokázal přehlédnout.

12.04.2013 15:34:46Max Hutar

Janina6: Nechápu, co je tady za bílá místa, která by musel čtenář dokreslovat. To je na mě ještě příliš vágní pojmenování. Jistě, můžeme tu vést určitou analogii s malířstvím, ale ta, když už ji vezmeme vážně, vůbec není funkční: bílá místa si pozorovatel obrazu "nedomalovává". Lidské vnímání umění je nastaveno tak, že vyvozuje nevyřčené z toho, co je vyřčeno, a ne z toho, co je mu libo. To by se mi při sledování Malevičova Bílého čtverce na bílém plátně muselo vedle bílého čtverce zobrazovat logo McDonalds, tvář mé ex-přítelkyně, mé domovní dveře nebo cojávím. To se ale neděje - co se děje spíš, je zkoumání prázdna s ohledem na to, co nám autor dal, a to platí jak v poesii, tak v próze. Když se na konci Idiota od Dostojevského stane to, co se stane, neřekne nám autor, co se dělo celou tu noc, která tomu předcházela.

Očividně tu sehrávám nějakou roli Movsarova obhájce (ó, jaká ironie). Byl bych pošetilý, kdybych se snažil někoho přesvědčit, aby se mu Movsarova tvorba líbila, ale chtěl bych, aby byla uznána i těmi, kdo mají jiný vkus. Samozřejmě, to po některých tady už chci moc, ale tak co. Házení hrachu na zeď posiluje ramenní svaly a zlepšuje mušku.

Jestliže bychom mohli Movsara zařadit do nějakého proudu, nabízel by se postmodernismus - ovšem trochu jiný, než na serveru známe např. od Petra Měrky. U obou autorů lze nalézt jisté styčné body, ale co Movsara odděluje, je jednak jeho právní vzdělání a praxe, druhak intertextové odkazy na výtvarné umění a filosofii (Edward Hopper, barokní malba, René Magritte, Nietzsche, Bělohradský, francouzští strukturalisté a postmodernisté, psychoanalýza, atd.). Měrka je muž z lidu, Movsar je intelektuál. A misantrop, a misogyn, což nemám potřebu akcentovat nijak morálně - v jeho tvůrčí paletě jde o velmi funkční odstíny. Jeho železniční a socio-voyeuristické motivy nyní nechme stranou, stejně jako politiku, zaměřme se na to, co je zde předloženo, a v jakém kontextu je to možno chápat.

Vstupními body do ladění celého díla je známý motiv Krysaře a odkaz na Petra Bruegela staršího, vlámského malíře ze 16. století, mezi jehož náměty najdeme jak motivy žeroucích plebejců (Selská svatba), tak chaotické scény masové marnosti (Zápas masopustu s půstem, Triumf smrti, Nesení kříže). Mezi těmito výjevy by se námět Krysaře vedoucího dav píšťalou ke skále ztratil raz dva. Tedy nejen koncipientka. Barokní svět, ono šalebné divadlo, jež se rozehrává před našima očima, aby nás otrávilo a ponížilo, je stále aktuální. Proč?

Na Bruegelových obrazech se zjevuje kontrast mezi marností smyslového, lidského světa a věcmi víry, Boha. A tentýž kontrast nachází i Movsar ve scéně ze soudní síně. Lidská spravedlnost, touha vejít do kontaktu s jediným dobrem, které je kdesi nad našimi hlavami, naráží na smyslové paradoxy - zatímco jedny fetky jsou za ohrádkou, jiná poživačná prasata jsou povolána ke sporu nad jejich trestem.

Filtrovat svět přes smyslové vjemy je zrádné - tam, kde v nosu byla omamná vůně marihuanové smoly, věštící intoxikaci a peníze z prodeje drog, na tom samém místě je nyní vůně policejní kanceláře a hnusných papírů, onoho obyčejného světa, ze kterého by bývalo bylo možno skrze pěstování kytek ve skříních uniknout.

Koho by uspokojila lidská spravedlnost, když se do mysli neustále vtírá bolestivá myšlenka možné spravedlnosti božské? Alespoň Bruegelovi. A Movsarovi. Proto jsou ostatně tolik misantropní.

Barokní diskurs je ale u Movsara obohacován ještě jedním, postmoderním podobenstvím - o žranici informační. Koncipientka žere, a má "plná ústa tučných zpráv", je "v kyprém tvarosloví". Krysy vyžírají sýpky kriminálních tajemství a "zpívají", soudní aparát poslouchá a maso splývá s informacemi. Kde jedna strana vidí "škůdce na jídle" (= krysu), druhá vidí příkrm ke svému jídlu. Patriciové poslouchají pištění krys, které chudině sežraly obilí a nakazily ji morem, a mají to za informaci: vše je v pořádku. Vše do sebe krásně zapadá.

A není na tom nic spekulativního, žádná "bílá místa" do kterých bych si "něco domalovával" - používám pouze kontext, který se mi dává. A to jsem ani neřekl nic o Krysaři a propasti slov, do které jsem se teď nechal navábit. Sakra...

12.04.2013 10:28:48Janina6

Aha - já tu Maxovu zmínku o SMS brala jako vtip :-) Díky za vysvětlení, tím se vlastně ozřejmí mnohé.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.