Praha

Uprostřed města  
pln toho co nelze uvidět 
jsem viděl 
stopy v píscích chodníků
smutný pohyb, kterým se jindy pohybujeme k ránu
s nímž na stejném místě již po tisící vystupuje ta světlovlasá
jen pokaždé s jiným dítětem v břiše
neboť ji znám po staletí z fresek Herculanea i jako pannu z neplatných bankovek
a možná jsem jako jeden z těch 
který by řekl ne Marilyn Monroe a ano té, jež hledává pod nohama chodců i v očích
odpověď na všechna proč
jen abychom spolu bychom měli pocit, že padáme k Nuselskému mostu 
nad tou odpovědí 
jejíž součástí je i ztracený lístek s tím co koupit: 
„tričko za šest set
krmení pro masožravou rostlinu
deset deka polibků 
růž na růži 
tři rohlíky pro holuby 
a dvě parte“
na nichž by nemělo být napsáno již nic než pravda 
a přesto se dál díváme pod prsty taxikáři, který má vlasy jako pepř a sůl
když si bere dvoustovku za cestu do tmy 
svlékáme v myšlenkách servírky, o nichž vůbec nic nevíme 
 uhýbáme pohledy bojíce se probuzení 
a říkáme to je v pohodě nad nechtěnými dotyky, kterých se dopouštíme v tramvaji 
protože to je Praha