Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se67. SUPERKOULE - Jacek - dílo č. 5
Autor
soutěž KOULE
Bublina měla poruchu. Několik vteřin po startu začala nepříjemně vibrovat. Jacek nechtěl hned myslet na problémy. Uklidňoval sám sebe, že je to tím, jak mimořádně hluboko do minulosti se pouští. Tentokrát žádná bitva o Midway nebo stavba Cheopsovy pyramidy. Za šavlozubými tygry! hlásal prospekt. Uvidíte Zemi před milionem let! Při takové cestě má dopravní prostředek právo chovat se neobvykle...
Jenže laciné uklidňování nepomohlo. Průhledná stěna zmatněla, zrůžověla a začala se rozpouštět.
Jackovi blesklo hlavou, že možná umře. Paradoxně nepomyslel na Muriel, ale na Katie, tu husu. To byl tedy skutečně povedený dárek k výročí! Měl jí ho omlátit o hlavu. Jenže on byl tak překvapený, tak polichocený! Že by se chtěla usmířit po té poslední výměně názorů? Teď je to už jedno.
Všechno se třáslo a otáčelo a Jacek měl pocit, jako by se obracel naruby. Vznášel se v nachovém oblaku vysoko nad neznámou zemí a padal.
Padal střemhlav a přistál jako zkroucená hromádka na dlouhém zeleném koberci. Ležel několik vteřin bez dechu a svíral zelený koberec, aby našel rovnováhu v neznámém světě.
Kousek koberce mu zůstal v ruce. Překvapeně zíral. Tráva! Skutečná, živá tráva. Několik stébel mu uvízlo v sevřených prstech.
Vzápětí ho udeřila vůně čerstvého vzduchu, bylo to téměř jako fyzický šok. Každé nadechnutí ho zabolelo a zdálo se mu, že inhaluje v místnosti s naplno otevřeným kyslíkovým ventilem. Nyní ale nebyl v místnosti. I vzduch v Africe se lišil, protože obsahoval vrstvu zplodin z více zalidněných oblastí světa.
Jacek se vzpamatoval a vstal. Živý koberec se rozprostíral na všechny strany. Před ním rostly husté stromy. Jacek se rozhlédl. Z nepřehledného houští vylétl malý šedý ptáček a začal štěbetat, aniž bral Jacka na vědomí. O kus dál už zelený porost dosahoval úctyhodné výšky. Prales.
Klid, jen klid, říkal si Jacek a opatrně prohmatával bolavé končetiny. Hlavně zůstat na místě. Určitě pro něj někoho pošlou. To by byl konec slavné firmy Časolety a.s., kdyby takhle přišla o klienta. Ostatně, ještě nikdy se to nestalo.
Mít tak aspoň cigaretu! Jenže v bublině je kouření zakázáno. Mimoděk stejně sáhl do náprsní kapsy. V prstech mu zašustil papír. Co je to?
„Miláčku,“ stálo tam drobným Katyiným rukopisem. „Ve chvíli, kdy čteš tento dopis, leží mezi námi milion let. Jak romantické. Chci ti říct, že jsem se dozvěděla o Muriel. To byla poslední kapka. Dávám ti za pravdu, že u soudu bych proti tvým právníkům neměla šanci. Zařídila jsem se tedy jinak. Vymažu tě ze svého života, jak se říká. Překvapilo by tě, kolika nešťastným lidem už Časolety pomohly vyřešit situaci. Nemusíš si dělat starosti, jak tvoje zmizení vysvětlíme. Když totiž někdo zemře v minulosti, přítomnost ho prostě nezná. Upřímně se těším na chvíli, kdy zmizíš z mých vzpomínek. Doufám, že přijde brzy, ale ne zas tak moc brzy, aby sis svůj výlet nestačil dobře užít. Líbá Katie.“
Jacek si uvědomil, jaký je kolem najednou klid. Dokonce i bzučení hmyzu ustalo. A pak ticho rozerval hlasitý zvuk: odněkud z okraje lesa se ozval hluboký hrdelní řev. Šedivý ptáček ostře vypískl a uletěl.
13 názorů
S křížkem po funuse, ale nemohu odolat a posílám tipík jako poklonu anekdotě, jež mě pobavila. :)
Pro Janina6: Tak mě můj typ (ohledně autorství) nezklamal a tebe tip taky ne :-)
Lakrov: teď už můžu poděkovat, tak děkuju! Tvůj komentář mi udělal radost.
No a Fruhlingovi dávám za pravdu v té nelogičnosti pointy - mně totiž celý ten odstavec zadání připadal dost nelogický, Jacek je v nějakém nachovém oblaku, vznáší se, pak padá, netušíme proč, odkud, jenom je jasné, že do nějaké zřejmě ještě "panenské" neznečištěné přírody... možná je to v původním díle všechno zcela logické, ale takhle samo o sobě to na mě působilo dost bláznivě - no a tak jsem si dovolila vymyslet bláznivou historku :-)
Jednoduchý námět, celkem čtivě napsané a ačkoli čtenář tuší, že jej čeká nějaké překvapení, tohle ho nejspíš nenapadne. Tím, že úplný konec necháváš jakoby otevřený, působí ono závěrečné překvapení spíš jako anekdota.
Nezájemcům se omlouvám za avízo -- v "protokolu" zdejších soutěží se nevyznám.
P.S.: Redaktorům si touto cestou dovoluji sdělit, že si jejich práce vážím, ale ne zas tolik :-)
Neskonale pitomá pointa, která nejen, že působí vycucaně, ale nedává ani logický smysl.
Homer Wells
27. 05. 2013U mě za tip...
hm,, ta pointa je dost dobrá,, kde že mají sídlo ty Časolety a.s.,, :DD
aleš-novák
25. 05. 2013jo.