Snad

Snad jsem jen sen 
sobě se zdám
jak ve vodě, že usínám

A na březích 
rty pramení 
v prostor a v čas, dny kamení

Ruka je most
světlo jsi v něm
když přecházím za polibkem

A pod kůží
srdce bolí
za návraty za pluh v poli

Díváš se ven
štěkají psi
do oken nám jak k Měsíci

Asi je tma 
okolo nás
mezi prsty plamínek zhas

Jak na nebi 
tak na zemi 
prach jen jsme, se rzemi       

A jenom sen
nemá těl
očím tmy uletěl