70. SUPERKOULE - "fjara" - dílo č. 2

mimosoutěžní - ale ocenit tipem můžete, bude-li se vám dílko líbit  :o)

 

Lásku nezahladíš jako stopy v písku

 

Lásku nezahladíš jako stopy v písku 

bez známek podezření
polykal jsem tvá slova

teď pěna 
která schne
a tvoří květy jedové
se brzy rozpadne
a vítr ji rozfouká do všech stran

už mi nezavoníš
i kdybys nastokrát chtěla

myslíš že stopy po mne
jdou tak lehce zahladit?
už se nebráním
tu hlubokou rýhu
nenaplníš slzami

mé srdce dopadalo na tvrdou zem
o kameny naráželo a krvácelo
a krev co chtěla do konce dní 
po řečišti mého těla
lásku roznášet
teď do písku pod kameny se vsakovala
když předtím po nich klouzala
než jed hadího uštknutí
skrze ústa tvá vnikal do mého těla
kde klikaté rýhy zůstaly

ani silný proud chladivého splavu
neuhasí nikdy už
touhu po čisté vodě
kterou jsi mi z úst vzala 

směje se stále tvůj hřích 

velké je lásky tvé rozpětí
neví že s chutí hromadí jed

už teď jeho úděl pečetíš

ta cesta těžkou se ti zdála
i když ze mne zbylo jen pápěří

ztratila jsi mou sílu
teď víš proč ses tolik bála

už je mi dobře
jsem tu sám
tam
kde slyšet je jen šumění vln
a čistého vodopádu
skály nade mnou 
dívají se za mne až tam
kde jsi tenkrát byla šťastná 
že já jsem

pila jsi plnými doušky moc štěstí najednou
a zapíjela mou důvěrou
jsem sám 
jsi teď sama
cíl v nedohlednu
a srdce unavené máš

přes velkou bolest ještě netušíš
že

jsi má osudová žena

po svém boku místo jen pro tebe 
mám

 

 

---