V putyce V

V putyce V: Letní měsíc

„Měsíční královno červencové noci

klečím před tebou, pouhý otrok pro tebe

záříš, záříš a zatím jest nebe

dobyto a utišeno slavnou tvou mocí

Tvé světlo hlubinou mé duše pluj

poutnice nebeská, Luno, myšlenek mých nelituj

má duše jak sněhulákův chuj

rozpustí se ve snu, jen snivý zbyde pocit.

Hovno! Příliš obyčejné je to zde, ty vole

kraj daleký více ji zajímá

louky a hlavy borovic skloněné v snění

chmelnice a s ječmenem pole..."

Hlas slábne, jak Eudymion slepě již objímá

patu lampy veřejného osvětlení.

In The Garden V: A Summer Moon

QUEEN-MOON of this enchanted summer night,
One virgin slave companioning thee,--I lie
Vacant to thy possession as this sky
Conquer'd and calm'd by thy rejoicing might;
Swim down through my heart's deep, thou dewy bright
Wanderer of heaven, till thought must faint and die,
And I am made all thine inseparably,
Resolv'd into the dream of thy delight.
Ah no! the place is common for her feet,
Not here, not here,--beyond the amber mist,
And breadths of dusky pine, and shining lawn,
And unstirr'd lake, and gleaming belts of wheat,
She comes upon her Latmos, and has kiss'd
The sidelong face of blind Endymion.